Tojnárkovo stinné stránky
Hodlal jsem si zaběhnout na další sopku, Montaña Pelada, a zároveň se předběžně rozloučit s oceánem. Tentokráte jsem se před odpoledním výklusem řádně namazal. Vystartoval jsem stejným směrem, kde jsem minule potkal krásnou sochařku, ale dnes asi už raději tesala jinde. 300 metrů za benzínovou pumpou pod Los Riscos jsem uhnul z cesty a betonovým tunelem se dostal za dálnici.
Kousek za ní jsem vyfotil nepoužívaný, ale impozantní akvadukt, Montaña Pelada a farmu větrných elektráren.
Odbočil jsem z trasy, bych vyfotil plošinu v zálivu u elektrárny Granadilla. Poté jsem pokračoval na hřeben, což byl vlastně okraj kráteru sopky. Dovedl mne až na vrchol.
Z něj byl nádherný výhled na pobřeží a El Médano s Montaña Roja v pozadí.
Po prašné stezce jsem seběhnul dolů pod kopec a poté slezl do rokle, na jejímž konci se rozkládá malinká pláž sevřená skalisky, Playa Cumplida. Je z ní pěkně vidět ropná plošina, já sem ale přišel fotit a nahrávat mořské vlnění.
Pro ty, které bych chtěl mít na Kanárech s sebou, jsem na youtube nahrál šumění moře:
Vyšplhal jsem se zpět na cestu, proběhnul kráterem sopky Montaña Pelada, a pak se vrátil domů stejnou cestou, jakou jsem přiběhl.
Na večeři jsme zašli do Reina Sofia, před usnutím jsme si ještě předbalili na zítřejší výlet do mlžného pralesa Anaga.