Poprad, Hrabušice, Suchá Belá, Kláštorisko
Nultý den výpravy začal výbornou večeří v Pivovarské restauraci v Ústí nad Labem. Cestou tam se mne pokusil přejet trolejbus, ale včas jsem uskočil. Dobrý trénink do hor, tam je úskočnost potřeba, jak jistě potvrdí třeba Milda, ale o tom až později :-). Následoval přesun vlakem na Slovač. Účastníků zájezdu postupně přibývalo, maximální počet se pak delší dobu držel na osmi lidech. Co se dělo během cesty se optejte těch, kteří si jej pamatují lépe než já, případně průvodčího přímého lůžkového vagónu Drážďany-Košice, který se nás dlouho marně snažil uložit do horizontální polohy :-). Spolu s lidma přibývaly též nádoby s alkoholem. Ty po čase opět začaly ubývat. Objevily se první opičky za krkem, které nás pak střídavě doprovázely po celý výlet, přestože my se těšili hlavně na medvědy.
Ráno nás přivítal pohostinný Poprad. Do nádražního bufetu jsme nemohli, měli zrovna uzavřenou společnost. Škoda, tak pěkné toalety se jen tak nevidí:
|
|
|
Ani okolí nádražní budovy neposkytovalo moc možností posnídat, i na Slovensku slaví Cyrila a Metoděje, naštěstí jsme si dovezli vlastní zásoby. Ale místní obyvatelstvo je k turistům natolik pozorné, že se o tom zmiňují i policejní cedule:
|
Vlakem jsme přejeli do Vydrníku, kde fotím jiřičky a pěškobusem do Hrabušic, kde fotím Hraběho, který zapózoval coby majitel vesnice :-):
|
|
|
Ubytováváme se v penziónu Repka (na mne až moc velký luxus), stihneme oběd v protější restauraci a vyrážíme na první tůru údolím Suché Belé. Po dřevěných i kovových žebřících zdoláváme Mísový vodopád:
|
|
|
|||||
|
|
|
|
Kocháme se okénkem Okénkového vodopádu:
|
a pokračujeme přes Korytový vodopád:
|
|
na Kláštorisko, které je vyhlášeným (protože jediným) občerstvovacím zařízením uvnitř Národního parku Slovenský ráj:
|
|
Ceny jsou tam dvakrát vyšší než dole, pivo Topvar se nedalo pít, objednal jsem si tedy čaj a ani ten se nepovedl. Docela by mne zajímalo, co byla ta černá, tvrdá hmota, kterou v balírnách Poprad do těch pytlíků naládovali. Kladný ohlas sklidila pouze dršťkovka.
Domů se vracíme kolem trosek kartuziánského kláštera z přelomu 13. a 14. století a ještě stihneme vyfotit hrdlo Hornádu, začátek turistického chodníku Prielom Hornádu,
který máme naplánovaný na další den:
|
|
Prielom Hornádu, Sokolí dolina a Velký Kysel
Procházíme prielom Hornádu:
|
|
|
|||
|
|
|
|||
|
|
|
dále Tomášovskou Belou, Sokolí dolinou k vodopádu Velkého kysela:
|
|
|
|||
|
|
|
|||
|
|
|
|||
|
|
|
|||
|
|
|
|||
|
|
|
|||
|
|
|
|||
|
|
|
Zde jsem před cca dvaceti lety málem zahynul. Šli jsme zakázanou dolinou Velký Kysel s tím, že po železech vylezeme nahoru vodopádem. Jenže jištění mezitím odstranili, aby jim tam lidi nelezli :-(. V půlce vlhké skály jsem se rozklepal a nemohl tam ani zpět. "Šicí stroj" se mi naštěstí podařilo překonat. Docela mne zamrazilo, když jsem teď viděl pomníček děvčete, které tam bylo prakticky ve stejnou dobu a ve stejném věku jako já:
|
|
|
|||
|
|
|
Piecky
Další den jdeme méně náročný výlet přes Piecky:
|
|
|
|||
|
|
|
|||
|
|
|
neboť se musíme přesunout do Polska. Pokračování najdete na webu Polské Tatry 2007.