Vystartovali jsme od zastávky Nové Město. S trochou opatrnosti se dalo jet i po silničce k Osecké chatě. Cesta chatovým údolím už byla prošlápnutá a lávka přes potok byla dostatečně vysněžená, tudíž přes ní bezpečně přejela celá naše rodina:

Od transformátoru na Novém Městě až na Bendlovku a dál za silnicí směrem k magistrále vedla nádherná rolbou upravená stopa:

Jenom těsně před napojením na cestu k větrníkům nás čekal slalom mezi drny a ementálový přejezd potoka:

Po delší době byla upravena i jižní cesta z Vrchu tří pánů na Dlouhou Louku:

Na Dlouhé Louce jsme si dali česnečku, Dáša natěšená počasím ihned poté vyrazila na flájský okruh. Já se jí vydal stíhat až za půl hodiny, počkal jsem si na topinku :-). Děti zůstaly v putyce. Bylo dost teplo, Dášin modrý extráč nejel na sluncem rozehřátých úsecích a ve stínu se chytal. Já to měl přesně naopak. Nejměkčí HF parafín mi trošku zadrhával ve stinných lesích, ale dalo se to urvat. A na natátém firnu to byla prostě paráda. V závěrečném stoupání, když mi na tachometru začal naskakovat 35. kilák, jsem začal trošku odpadat. Celý 12 km okruh mi trval 45 minut.

Vyzvednul jsem děti a pokračoval v trojčení i cestou zpět na Nové Město. Jelikož vede převážně z kopce, dětičky mi malinko ujížděly a tak jsem při trojnásobení jejich kilometráže nabíral menší zpoždění. Na Bystřické boudě jsme všichni povečeřeli:

Poznámka na konec. To lidovecké pravidlo na mne dnes nějak nefungovalo. Přestože jsem urazil 57 km v docela svižném tempu, necítil jsem se nijak výrazně unavený. Čekání na poslední večerní vlak (odj. 18:46) jsem si proto zpestřil ještě kolečkem okolo chaty teplických lyžařů, zakončeným vysprintováním kopečku od stadionu k nádraží.