Pravda, spíše se jednalo o brutální hančování než o vyjížďku. Nepodařilo se mi najít boty na klasiku, tak jsem šel na bruslařských lyžích, naparafinovaných po skončení sezóny nějakým tvrdým voskem. A také jsem si zapomněl s sebou vzít flašku s pitím, už jsem za těch pár měsíců zkrátka zapomněl co si mám na lyže zabalit.
Na konečné v Moldavě mne čekalo nepříjemné překvapení - dráhy uzavřely nádražní halu, nejspíš natrvalo. Není zde tedy možno zakoupit si jízdenku, uschovat batoh, převléknout se ani zajít na záchod.

Měl jsem v úmyslu prohančovat se přes les na lyžařskou magistrálu a po ní dojet na Dlouhou Louku a zpět. Nepočítal jsem, že by někde bylo něco projeto, ale že pojedu hodinu a půl jen tam, jsem nečekal. Popoběhnul jsem kousek po silnici směr Nové Město a po pár set metrech jsem nevydržel, nasadil lyže a vydal se brodit závějemi. Bořil jsem se, jakési pokusy o bruslení připadaly v úvahu pouze na pár metrech silnice na Fláje, ale nakonec jsem se na kýžený oběd přece jen doplazil.

Od Nového Města směrem k Vrchu tří pánů se už přede mnou jeden běžkař vydal. V protisměru jsem jich nakonec potkal několik, dokonce tam nějací orienťáci (PVP?) pořádali LOB. Na větrníkové pláni tradičně podstatnou část sněhu sfoukal vítr, něco odtálo, a tak na cestě bylo třeba dát pozor na vyčuhující kamení.

Potom už to bylo vše výborně vysněžené až na Dlouhou Louku. Akorát jsem nestíhal vrátit se zpátky na vlak, po guláši a kofole jsem pokračoval dál na Litvínov. Dojel jsem asi kilometr pod rozcestí žluté značky s modrou, posledních 2.5 km jsem už musel absolvovat s lyžema v rukách.