Nabuzený čtvrteční projížďkou, vytáhnul jsem do Bad Einsiedelu Foxe s Igorem (přijel až z Děčína), svoje děcka a navrch synovce, který předtím nikdy nestál na běžkách. Vyvezli jsme se nahoru dvěma auty, s dopravou ještě vypomohl Jirka Chot. Od průjezdu rolby nasněžilo několik centimetrů čerstvého prašanu, ale to nám nevadilo. Beruši s Mišákem po odjetí desítky odvezl Jirka domů, my ostatní ještě šoupli dalších 5 kiláků. Já bych nejraději jezdil až do večera, ale v hospodě na Klínech bylo u čaje také hezky. Nabízí tam levné hotovky, polévky... Radost posedět.

Chlapi odjeli domů a ke mně už se řítila druhá směna lyžařů. Ani jsem nestihnul přemazat lyže a už tu byl Bábík a za ním v těsném závěsu Čecháček. Po večeři v Radničním sklípku jsme se připravovali tak dokonale, že jsme v neděli málem nestihli vlak. Naštěstí neujel, takže po snídani v moldavské nádražce nás čekalo asi 30 kiláků v rozměklé stopě. Na otevřených pláních pěkně foukalo, sem tam se mi zdálo, že lyže vůbec nejedou. Foťák jsem sice s sebou táhnul, ale na focení nebyl čas. Makali jsme téměř tři hodiny, poté jsme se krátce zastavili na Mikulášce a hurá na vlak. Během výletu jsem prolomil hranici prvních sto odlyžovaných kilometrů v sezóně, bohužel jsem si to spočítal až teď v teple domova. Nu co, oslavím až desátou stovku :-).