Tojnárkovo stinné stránky
V pátek sice puma v chemičce ještě nevybuchla, ale silnice Litvínov – Most už byla zprůjezdněna. Využil jsem tedy bus do Chomutova, tam přestoupil na rychlík do Karlových Varů. Na spoj do Údrče jsem počkal v restauraci Ventura Pub Evropák. Vařili dobře, ale obsluha si mne po necelé hodině přestala všímat, takže jsem začal zvažovat, že uteču bez placení, by mi neujel bus. Ale nakonec jsem stihnul zaplatit i odjet.
Vystoupil jsem a aniž jsem stopoval, zastavilo mi auto s česko-německým manželským párem, který mi nabídli že mne svezou autem do Polomu a následně ještě čtyřkolkou do Skoků. Že se prý chce podívat, zda vo lese rostou houby. Souhlasil jsem s tím, že sesednu, pokud dojedeme Dášu, která už ráno vyrazila na kole. K tomu došlo asi kilák od cíle, kam jsme došli společně. Museli jsme uhýbat několika hasičským autům, která celý podvečer jezdila hasit požár někde dole u přehrady, který údajně založil nějaký nezodpovědný turista.
Koncert dua Petr Linhart & Josef Štěpánek naštěstí ohrožen nebyl. Ještě před jeho začátkem jsem se pozdravil s oběma interprety, poté jsme absolvovali komentovanou prohlídku kostela od přízemí až do podkroví.
Pořád ještě zbývá dost času, tak jsme stihli vyjít na vyhlídku a vyfotit kostel ze všech možných úhlů.
Na závěr jsme zašli ještě na místní, dnes již uzavřený, hřbitov.
Koncert byl dle očekávání úžasný.
Ráno jsem pěšky vyrazil do Bochova na autobus s odjezdem v 11:00. Měl jsem tedy dost času, a mohl si vyšplhat na vrch s pomníkem obětí 1. světové války.
Následně jsem si vychvátal také na kopec se zříceninou Hartenštejn.
Celkem jsem v pěkném vedru ušel cca 11 kiláků.
Přejel jsem do Varů a pokračoval vlakem do Perštejna. Poobědval jsem v restauraci Betty a pěšky došel na okounovskou chatu. Po dvouhodinovém odpočinku jsem se navzdory extrémnímu horku vykopal na výklus po okruhu Lužný – Boč – Kamenec. Cestou jsem několikrát chladil hlavu a pil ze všech studánek po cestě. Věděl jsem, že lávka přes Ohři v Boči je zbouraná, ale já byl rozhodnut, že vodní tok přebrodím. Kameny sice klouzaly, ale voda mi nesahala ani do rozkroku a proud se dal ustát, přesto šlo myslím o ideální řešení, v takovém vedru. Nedělní výklus už ale raději poběžím po souši.