Tojnárkovo stinné stránky
Páteční budíček byl stanoven na sedmou a snídani jsme měli domluvenu na 8:00, ale Nursín už nás ke stolu nahnal o půl hodiny dříve. Vrchol Araratu je zahalen do mraků, ale předpověď slibuje výrazné zlepšení počasí.
Před půl devátou začínáme stoupat po kamenité stezce, dovedla nás k provizornímu tábořišti ve 3870 metrech nad mořem. I zde děti prodávají suvenýry. Pozitivní je, že mraky zůstaly hluboko pod námi. Dopřáváme si na můj vkus až moc dlouhý odpočinek.
Pokračujeme dál a potkáváme v protisměru beznohého horolezce. Vracel se z vrcholu, na který se dostal doslova vlastníma rukama. Nejdřív mi přišlo blbé fotit si invalidu, ale nevydržel jsem, a sejmul ho zezadu. Později jsme se dozvěděli, že tady trénuje na výstup na Everest.
Stoupáme výš a výš, nebe nad námi se začíná modrat.
Po 3 hodinách a 45 minutách na cestě jsme došli do kempu C2 v nadmořské výšce 4040 m nad mořem. Tam se nám opět připomenula mračna a značně se ochladilo.
Také v C2 kempu nemusíme rozbíjet ani bourat stany, všichni jsme se v pohodě vešli do jednoho velestanu. Dohodli jsme se vynechat aklimatizační procházku do vyšší nadmořské výšky, abychom pošetřili síly. Následovala večeře a další odpočinek, už zase pod blankytnou oblohou.