Tojnárkovo stinné stránky
Právě Ararat nedaleko turecko-arménsko-íránského trojmezí bývá ztotožňován s horou, která během biblické potopy světa posloužila jako přístav pro Noemovu archu. Kde skutečně Noe přistál se samozřejmě neví, jednoduchá však není ani odpověď na otázku, kde se 5137 metrů vysoká spící sopka na styku arabské a euroasijské desky vlastně nachází. Každý Turek vám potvrdí, že Ağrı Dağı, neboli Horu bolesti, najdete v turecké provincii Východní Anatolie. S tím by ovšem nesouhlasil žádný Kurd, vždyť přece leží v Kurdistánu. No a když se optáte Arména, zcela jistě Azatn Masis (Horu svatou a svobodnou) umístí na území Arménie s tím, že Turci ji mají pouze ve „výpůjčce“.
Okolí nejvyšší hory Turecka patřilo až do první světové války Arménům, pro které je Ararat stále národním symbolem staletých bojů za nezávislost. V roce 1915 odsud Turci začali Armény vyhánět a dokonce hromadně vyvražďovat. Během tzv. arménské genocidy přišlo o život okolo 1.5 milionu Arménů. Turecko území oficiálně připojilo v roce 1921 po podpisu Karské mírové smlouvy mezi tehdejší Osmanskou říší a Zakavkazskou sovětskou federativní socialistickou republikou (Arménie, Ázerbájdžán a Gruzie). Turci genocidu dodnes neuznali a o navrácení území nechtějí ani slyšet. Vztahy mezi oběma státy jsou dnes stabilizované, nicméně jejich vzájemná hranice zůstává uzavřená. Hora sice zůstává součástí arménského erbu, ale legálně se na ní Arméni dostanou pouze přes Gruzii nebo Irán.
Kurdistán je oblast obývaná Kurdy, o které se ve svých textech zmiňovali už staří Sumerové. Kurdové, prastaré třicetimilionové etnikum, obývající pás od Sýrie přes východní Turecko, západní Írán a severní Irák. jsou považováni za největší národ bez vlastního státu. Vyhlášení jednotného Kurdistánu však není na pořadu dne. Kurdové jsou totiž rozděleni mezi řadu politických stran, milic a skupin s rozdílnými zájmy. Například turečtí Kurdové mají dobré vztahy s Kurdy ze Sýrie. Iráčtí Kurdové (hlavně ti západní) mají pak dobré vztahy s tureckým prezidentem, který turecké a syrské Kurdy nesnáší. Iráčtí Kurdové se špatně snáší s tureckými a se syrskými (na hranicích dokonce vyhloubili příkop). Východoiráčtí Kurdové dobře vychází s íránskými, ale hůře naopak s tureckou vládou. V 90. letech dokonce východoiráčtí Kurdové vedli krvavou občanskou válku se západoiráckými bratry…
Původním náboženstvím Kurdů je jezídismus, jedno z prastarých náboženství Mezopotámie. Rozšířené je hlavně v Iráku, Arménii a mezi emigranty v Německu, kam utekli před řáděním Islámského státu. Za nečisté, nebo dokonce za uctívače ďábla, je často označují i jejich etničtí bratři, kteří většinou vyznávají sunnitský islám. Jsou mezi nimi ale i šíité.