Tojnaří webové doupě
Tojnárkovo stinné stránky
Úterý 20. srpna – přelet do Vídně
Ráno po snídani se loučíme s Nursínem a zaměstnanci hotelu, nasedáme do mikrobusu, který nás odváží na letiště Igdir. Během jízdy naposledy zamáváme hoře Ararat.
- Přejezd na letiště Igdir (69.6 km, 50 min. jízdy)
Po zkušenostech s problematickým odbavováním zavazadel v Istanbulu jsme pro jistotu přijeli s dostatečnou časovou rezervou. Tentokráte naštěstí žádné problémy nenastaly, v klidu nastupujeme do Airbusu A320 (twin-jet).
Z Igdiru jsme odletěli v 09:38 (načas), na palubě nám naservírovali menu ala kuře na paprice. Do Istanbulu jsme přilétli v 11:38 (o 25 minut dříve oproti plánu).
- Přelet Igdir – Istanbul (1396 km, 2:00 hod. letu)
Odlet návazného spoje nám posunuli až na 21:00, takže máme spousta času. Chvilku bloumáme po letištní hale ve snaze najít podnik s čepovaným pivem, a nakonec se nám pípu najít podařilo. Nadšeně usedáme ke stolu a okamžitě se připojujeme na bezplatnou wifi. Pohled do nápojového lístku náš optimismus zase zkrotil. Cena půllitru Efes činila v přepočtu 336 Kč, což se nikomu dávat nechce. Chvilku sedíme, přichází číšník, a já se rozhoduji, že se plácnu přes kapsu. Kdo ví, kdy a zda vůbec se do Turecka dostanu, tak si dopřávám asi nejdražší pivo svého života.
Po zaplacení jdeme prozkoumat nabídku jídla, a nakonec jsme skončili v bufetu, kde mi připravili maso na roštu rovnou před očima. Chuťově nic zvláštního, ale nasytil jsem se. Mezitím odtajnili čísla našich odbavovacích přepážek. Vnitrostátní odbavení není v Istanbulu od mezinárodního nijak odděleno. Všichni procházíme hladce a přesunujeme se k boarding gate, kde musíme ještě nějakou chvíli počkat, než nás pustí do téměř zcela obsazeného Airbusu A321 (twin-jet).
Odlétáme přesně ve 21:00, na palubě dostáváme tradiční turecké karbanátky Köfte (mleté hovězí, tentokráte bez přídavku skopového masa), a s Tureckem se symbolicky loučím vypitím na dlouhou dobu poslední plechovky piva Efes.
Hned od začátku letu přichází varování před turbulencemi. Bouřkám jsme se museli vyhýbat ještě několikrát, let trval více než dvě a půl hodiny, nabrali jsme 41 minut zpoždění.
- Přelet Istanbul – Vídeň (1426 km, 2:26 hod. letu)
Přistáli jsme ve 22:26, z letadla nás nechali vystoupit na letištní plochu, kde jsem si stihnul vyfotit obří motor našeho letadla. Poté jsme se nacpali do autobusů a odjeli z letištní plochy.
Bágly dorazily v pořádku, a po rozloučení s ostatními spolucestujícími jsme spolu s Honzíkem už sami přejeli vlakem na Wien Matzleinsdorfer Platz, nejbližší stanice od hostelu Gent Apt. Šlo o nejlevnější ubytování, které nabízel Booking.com. Důležité bylo, že vchod zamykají na kód, který mi poslali mailem, takže nevadilo, když jsme dorazili až pozdě večer. Za cenu 450 Kč za osobu a noc jsme mohli přespat v jakési dřevěné kobce s povlečením a jednou dekou. K dispozici byla kuchyňka, ale nikoli už uzamykatelné skříně na úschovu zavazadel. Wifi fungovala velmi mizerně, ale nám stejně šlo pouze o možnost se vysprchovat a přežít noc do rána, což se podařilo.
