Tojnaří webové doupě
Tojnárkovo stinné stránky
Středa 21. srpna – Uměleckohistorické muzeum Vídeň
Nejprve jsem musel pořešit úschovu zavazadel. Zvolili jsme zase již vyzkoušené Afro Center kousek od hlavního nádraží.
- Trasa Afrocentrum (2.8 km, 28 min. chůze)
Dnešním hlavním cílem byla návštěva vídeňského Uměleckohistorického muzea. Z podnětu císaře Františka Josefa I. soustředilo císařskou klenotnici, obrazárnu, sbírky zbraní, starožitností a mincí, zlaté poklady nalezené v Uhrách a další sbírky. Vstupenky jsem koupil po internetu na webu muzea, vstupné 21 €/os.
Začali jsme sbírkami historických exponátů. Vystavují tam věci pocházející z dob starověkého Egypta, řecké antiky až po konec 18. století.
Prošli jsme Kunstkammer, sbírku kuriozit a zajímavostí, kterou nashromáždili habsburští císařové, a Rudolf II. ji uchovával na pražském hradě.
Zaujal mne příběh křídlového oltáře od Heinricha Füllmaurera. Renesanční malíř ho vytvořil kolem roku 1540 na objednávku protestantského kostela v Montbeliárd. Na místo svého určení však nedorazil, jelikož reformace mezitím zakázala v kostelech jakékoli obrazy.
Po prohlídce historických sbírek jsme zamířili o patro výš do galerie. Pěkných obrazů tam mají dost, mne nejvíc uchvátila díla Pietera Breughela st., mého oblíbence. Např. plátno, nazvané Lovci na sněhu, dle mého vyvrací všeobecně přijímanou lež, že lední hokej vzniknul koncem 19. století v Kanadě. Mlácení klackem do černého nesmyslu s bruslemi na nohou evidentně praktikovali Holanďané již o více než 300 let dříve. Nic na tom nemění ani fakt, že Brueghelova fantazie přimalovala do Nizozemí i Alpy.
Bohužel z časových důvodů jsme zvládli projít jen polovinu obrazárny, zbytek příště. Během cesty na nádraží jsme se rozdělili. Honzík se vydal shánět nějaký speciální vídeňský ocet, já chtěl ochutnat vídeňský řízek a rakouské pivo. První jsem si dopřál za 9.3 €, včetně salátu, v Asia bistru s honosným názvem Wiener Schnitzel Center. V okolí úschovny zavazadel jsem objevil pouze jednu hospodu, ve které nabízeli Budvar a Bernarda. Raději jsem si v Bille koupil džus.
- Procházka po Vídni (10.6 km, 1:52 hod. chůze, 3 hod. muzeum, oběd…)
Narvaný Regiojet nás odvezl do Prahy, telefon jsem si mohl dobít až v buse do Litvínova. V něm jsem se dozvěděl, že kvůli letecké pumě, kterou našli v chemičce, nebudu moci jít do práce. Tak sedím doma na Bomb Office a po večerech dětem vyprávím, jak je skvělé, že nás Turci v minulosti nedobyli. Nepoužívali bychom splachovací záchody, možná bych doma měl víc než jen jednu manželku… No hrůza :-).