Další den jsem plánoval 42 kilometrový přesun. Časně ráno vstát a v osm vyrazit se nám nějak nepovedlo. Svítilo sluníčko, ale pro jistotu jsme si po snídani zašli do visitors centra ověřit předpověď počasí. Byla taková nerozhodná. Na pochod jsme vystartovali až po poledni. Za tohle zpoždění jsme byli vytrestáni večerním studeným déštěm v závěru tůry. Ale cesta kamenitou a bažinatou pustinou stála za to. Všude samý sob, sem tam hopsání přes potoky či přímo brodění…
Vyrážíme z parkoviště pod visitors centrem kolem jezera Cahkaljärvi, přes lávku a dál kolem plotu proti sobům. Značená stezka prochází trojúhelníkem norského území vklíněným do úpatí hory Muurivaara. Cestou potkáváme spoustu pozapomenutého vybavení (boty, oděvy...). Visí porůznu na klaccích, chatách, kamenech a čekají až se pro ně někdo vrátí, popř. je odnese do nějakého second-handu.
Na 11. kilometru (3 hodiny chůze, převýšení cca 220 m) fotíme noclehárnu (autiotupa) Saarijärvi (kapacita 10 lidí/cca 15 nouzově), kde chceme přespat cestou zpět. Stan s sebou neneseme, veřejně přístupné chatky zde mají po deseti kilometrech. Doufáme, že ve třech se chytneme (Bořan se vrátil zpět, nechtěl se před závodem ničit). U každé chaty se nachází kadibudka (bez papíru) a kůlna se zásobami dříví, plynových bomb, nářadím atp.). Uvnitř najdete kamna na dřevo, plynový vařič, stůl, židle, nádobí a dřevěné postele. Některé chaty mají též uzamčené místnosti, kde si za úplatu můžete nocleh zarezervovat. Klíče dostanete ve visitors centru.

Od chaty stezka stoupá po svahu hory Kuonjarvaari (cca 300 m převýšení). Je to taková dost nakloněná rovina, na které se pasou sobi. Ze sedla pak už je to jen kousek ke druhému srubu Kuonjarjoki (20. km, 5 hodin chůze, kapacita 10 osob). Za ním nás čekala zvlněná planina, na které se pásou sobi. Krosíme větší říčku Kahperusjoki a několik menších toků. Poté míjíme zajímavou vyvřelinou Saivaara. Sestupujeme k rozcestí nad další chatkou u jezera Meekonjärvi (30 km, 7 hodin).

Na rozcestí se poprvé objevuje větší množství muchniček a moskytíků, naštěstí jich není zas tolik. Fotím horu Saivaara z boku. Obdivujeme vodopádek říčky Bierfejoki, naštěstí přes ní vede bytelná lávka. Nad jezerem se tyčí dvěstěmetrové skalní srázy.

Zbývá nám ještě ujít 12 kiláků se 100 m převýšení. Přecházíme soutěskou Annjalonji, kde jsou pro turisty nataženy bezpečnostní hadice. Přes lávku se dostáváme k Pihtsusköngäs Falls, což je největší finský vodopád. Je jenom 17 metrů vysoký, na některých fotkách ale vypadá jak Niagara. Je už šero, mží, na focení není zrovna ideální počasí.

Cestu nám znepříjemňuje deštík, hmyz a chlad. Dáša už jde na doraz. Modlíme se aby v cílové chatě Pihtsusjärvi (kapacita 10 lidí) nebylo plno. Naštěstí se vejdeme. Uvnitř je nádherný smrádek, ale teploučko. Po večeři a rumu na dobrou noc uléháme, ale ve vedru se nám moc dobře nespí.

Když jsme kolem půlnoci uléhali, všichni ostatní spolunocležníci už dávno spali. Nejinak tomu bylo i v sedm ráno, když jsme vstávali. Po snídani jsme vyrazili bez Dáši, která šetřila síly na třicetikilometrový návrat. Venku bylo sychravo, foukal studený vítr a dost pršelo. Vyrazili jsme nahoru podél koryta řeky Govdajoki. Po hodině a čtvrt pochodu kamením a bažinkami jsme došli na odbočku ke dvěma chatám u jezera Halti. Ty leží asi 1.5 kiláku od stezky, vejde se do nich 5 a 8 lidí, kteří se nechytnou v Pihtsusjärvi autiotupa. Hned za rozcestím se svah začíná prudce naklánět. Stoupáme po plotnách a najednou jsme nahoře. Neočekávaně brzo, těch 12 km s 585 m převýšení jsme zvládli za 2 hodiny 10 minut. Na vrcholu vítr i déšť zesílil.

Po vrcholovém fotu a přípitku se rychle dekujeme dolů. Sestup kupodivu trvá téměř stejně jako výstup. Zpátky u Dáši jsme za 4 hodiny 11 minut. Obědváme. Během polední pauzy přestalo pršet a i vítr se zmírnil. Dokonce se vyjasňuje, takže dnešní fota vodopádu Pihtsusköngäs snad nebudou tak temná. Ještě jednou fotím i Bierfejoki.

Na rozcestí nad jezerem Meekonjärvi jsme za 3 hodiny 17 minut. Docela mne bolí chodidla, ale máme před sebou ještě dalekou cestu. Na pláni obklopující řeku Kahperusjoki zas fotím soby:

Pět a půl hodiny nám trvá než zdoláme 22 km k chatě Kuonjarjoki, zbylých 9 kiláků k Saarijärvi nám zabere dalších 2 a půl hodiny. Ale plánovaného cíle jsme dosáhli, dokonce můžeme poprvé usnout před půlnocí.

Ještě přikládám PDF mapky stažené z elektronické mapy Finska. Dají se vytisknout v měřítku 1:25000:

Parkoviště - Cahkaljärvi

Cahkaljärvi - Muurivaara

Muurivaara - Saarijärvi

Saarijärvi - Kuonjarvaari

Kuonjarvaari - Kuonjarjoki

Kuonjarjoki - Kahperusjoki

Kahperusjoki - Meekonjärvi

Meekonjärvi - Pihtsusköngäs

Pihtsusköngäs - Pihtsusjärvi

Pihtsusjärvi - Haltijärvi

Haltijärvi - Halti