Neděle 13. srpna - Hrádek nad Nisou - Trojmezí Čech, Německa a Polska

Sobotní večer jsme strávili v pivovaru Kocour. Pivo i jídlo bylo skvělé. V sále hospody přibyl orloj, naštěstí není hlučný, takže pokud člověk nechce, vůbec si ho nemusí všímat. Natočil jsem vám ho na půlminutové video, 50 MB). Přespali jsme stejně jako minule v lůžkovém vagonu.

Orloj pivovaru Kocour

Ve vagonu

Ráno po snídani jsme si nejprve prohlédli zvířata chovaná v okolí pivovaru, a poté popošli na zastávku náhradní autobusové dopravy za vlak.

Ovce

Koně a osli

Bus nám poskytl vyhlídkovou jízdu po Grosschönau, Žitavě a okolí. Vstoupili v Hrádku nad Nisou, a zde se naše cesty rozdělily. Dáša šla nejkratší cestou k pomníku Trojmezí na české straně hranice, já samozřejmě musel dojít přímo na styčný bod Čech, Německa a Polska. A ten leží cca 10 metrů od levého břehu Lužické Nisy, jelikož hranice zde paradoxně nevede středem toku, ale kopíruje jeho levý břeh. K bodu Trojzemí je proto lepší jít po německé straně přes Hartau.

Bod samotný není v terénu nijak vyznačen. Průsečík linií patníků mi po chvíli zvažování vyšel do kopřiv, které rostou v místě, kde Němci vztyčili dřevěný kříž.

Louka s Trojmezím

Trojmezní bod (u kříže)

Český břeh Lužické Nisy

Jakmile jsem se uspokojil nalezením kýženého bodu, nazul jsem brodící pantofle a přešel na českou stranu. Přestože vydatné deště tok mírně rozvodnily, voda mi sahala max. po kolena (odhadem 50 cm). Dáša pak v mých trepkách přebrodila opačným směrem.

Zvonička v Čechách

Dáša v brodu

Vydatný déšť nás donutil vytáhnout pláštěnky. Obešel jsem zatopené lignitové doly areálu Kristýna. Menší jámy se přeměnily na mokřady a největší lom dnes slouží jako koupaliště.