Tojnárkovo stinné stránky
Jelikož rozhledna na vrchu Dymník zavírala už v 17:00, museli jsme si s Dášou vzít dovolenou a vyrazit už v pátek dopoledne. Do Rumburka jsem se dostali vlakem přes Děčín, Bad Schandau, Sebnitz a Šluknov. V penzionu Dymník jsme jen složili věci a přes vytrvalý slejvák jsme se vysápali na vrchol.
U vchodu do 15 m vysoké věže nás přivítal postarší pán, který vybíral vstupné (20 Kč/os.) a zároveň zajišťoval, aby se turisté opravdu pocítili, že jsou na Dymníku. Kouř jeho cigarety nás komínovým efektem doprovázel minimálně do půlky ze 79 schodů pohodlného širokého schodiště. Jakmile jsme se vyšli na ochoz (Dášu potěšilo, že byl zasklený), přestalo na chvíli pršet a dokonce se i mraky rozestoupily. Na perfektně vyvedených panoramatických fotkách se nám podařilo identifikovat kompletních 360° obrysů okolních hor, včetně Ještědu a Děčínského Sněžníku. Ovšem jakmile jsme začali scházet dolů, lijavec se znovu vrátil, tentokráte i s bouřkou. Doufali jsme, že ty 4 km do Krásné Lípy nějak přežijeme, navíc nás hnala vidina posezení v pivovaru Falkenštejn. Podařilo se a pivní odměna stála za to :-). Na zpáteční cestě už nám ani nepršelo:
Povečeřeli jsme v penzionu a šli spat.
Probudili jsme se do uplakaného sobotního rána, naštěstí po snídani už vítr dešťové mraky odfouknul. Sešli jsme po modré dolů do Rumburka, kde jsme si zvenku prohlédli historické podsadové domky a nejsevernější Loretu v Evropě.
Přejeli jsme vláčkem na konečnou do Mikulášovic dolní nádraží (přes Krásnou Lípu a Panský). Odtud už jsme šli zas po svých. Nejprve jsme se zastavili u poutního kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Vilémově, kde se nachází křížová cesta a také zázračně léčivý, mírně radioaktivní pramen. Jeho voda chutnala skvěle.
Pokračovali jsme po silnici na Lipovou, z ní jsme odbočili na zelenou a omrkli krásné koupaliště v bývalém žulovém lomu i lesní rybníky Vlčí pameny.
Po dalším kilometru jsme došli k dalšímu poutnímu místu, Anenskému vrchu s kapli Sv. Anny, křížovou cestou a Getsematskou zahradu s restaurovanými sochami svatých apoštolů.
Následoval silniční přesun přes Lobendavu (nejsevernější obec ČR) a její část Severní k přechodu do Německa. Zde začíná žlutá značka, která vás dovede až k nejsevernějšímu bodu ČR. Cestou můžete obdivovat např. zkamenělého ptakopyska. Že netušíte, jak se zde toto podivné zvíře vyskytlo? Vysvětlení najdete v legendě o lobendavském játrožroutovi.
Nejsevernější bod České republiky je vzorově identifikovatelný. Na pomníku najdete GPS souřadnice i číslo příslušného hraničního patníku. Naopak turistický rozcestník nepřekvapil - je úplně mimo.
Po žlutá značce jsme došli zpět na silnici do Lobendavy. Dožadoval jsem se ještě jednoho malého odbočení, ale Dáša mi ani sebemenší zahnutí nedovolila.
Před autobusovým přejezdem do Varnsdorfu jsme si v lobendavské hospodě U hraničáře dopřáli výbornou polévku s játrovými knedlíčky. Sympatický podnik. Majitelka měla navařeno několik druhů hlavních jídel, točili Bernarda.
Výlet na nejsevernější bod ČR (19.8 km/358 m přev., celk. 5 hod./4:34 hod. chůze)