Tojnaří webové doupě

Výlet po Máchově kraji, přesněji mezi Kravařemi a Úštěkem, mne inspiroval k sepsání krátké historizující povídky Kdo hledá najde.

Ani valící se laviny pracovních úkolů nedokážou ochladit mou hlavu natolik, aby jí nenapadaly podivné výkřiky. Jako dneska básnička o duze.

Sem tam mívám hodně zajímavé sny, a když mám čas, tak si některé i zapisuji. Ten včerejší Sen o ptáčcích byl fakt hodně zvláštní.

Hlavou se mi honí myšlenky odpovídající atmosféře pochmurného pozdimu, který panuje vně mého bytu. Některé z nich byly natolik impresivní, že z toho vznikla minipovídka No future. Kéž by se moje depresivní proroctví nikdy nenaplnilo.

Inspirován čtenářskými a osobními zážitky z letošního roku, uzrála ve mne další pohádka, tentokráte z lesního prostředí. Tady jí máte: Lesní pohádka :-).

Během příprav 6. ročníku Sudetského Tojnárkova Bloudění jsem jako obvykle shromažďoval informace o všemožných zajímavostech, které mají vztah k prostoru závodu. O Eduardově skále (historická kontrola č. 2) několik pramenů shodně uvádělo větu: „V minulosti se skále říkalo též Eduardův kámen; byla známa díky pověsti.“ Více než rok pokoušel jsem se zmíněnou pověst objevit v knihách či na internetu, v českých i německých pramenech, ale neuspěl jsem. Nádherná skála s překrásným kruhovým výhledem si ovšem legendu zaslouží, tak tady jí máte :-).

Před pár dny zdál se mi sen tak živý, že jsem se probudil v pět ráno, vyndal notebook a začal si ho sepisovat. Mrzelo mne, že nejsem filmový režisér nebo malíř, ty barevné scény prostě v textu ztrácí podstatnou část svého kouzla. Přesto jsem neodolal a po vzoru Ladislava Klímy svůj noční zážitek převtělil do hororu Realita může být snem a sen realitou.

O druhém srpnovém víkendu jsme s Dášou navštívili Šluknovský výběžek, včetně nejsevernějšího bodu České republiky. Na treku divokou přírodou česko-saského pomezí jsme narazili na mnohá překvapení. Jedno z nich mne inspirovalo k sepsání pověsti o Lobendavském játrožroutovi.

Těsně před odjezdem na závody u Máchova jezera jsem napsal další pohádku pro dětičky a jiné živočichy:
O Dokeské příšeře. Věnováno nejen Egonu Bondymu.

Kdysi parlament odsouhlasil zákon umožňující ponechat trestaným matkám děti ve vězení. Inspirovalo mne to ke složení ukolébavky:
Ukolébavka recidivistky

Docela rád dětem vyprávím pohádky. Nejraději svoje:
O Perníkové Karkulce
A ještě jednu starší. Má nejmladší dcera se při ní rozbrečela, ale až na jejím konci: O masožravém kombajnu

Včera večer jsem spáchal další pověst slavonickou:
Pohádka o Zelené příšeře

Průvodkyně ve slavonickém podzemí mne zklamala tím, že neznala žádnou pověst, která by s ním byla svázána. Tak jsem jich pár vymyslel. Tohle je první: Dům “U Dobré duše”

Co Tojnara napadá cestou na závody: Dominátoři

Nemocný se často nudí, přesto ale nepřestává myslet na blaho rodiny: Pohřeb

Co se chorý člověk doví na Českém rozhlase radiožurnálu, nad tím zůstává rozum stát: UFOplazi