No Future

Nepředložila mi poukaz na něhu, a ani mně nezbyly žádné kredity. Dveře ložnice pro nás dnes zůstanou uzamčeny. Nikde jinde se pomilovat nemůžeme, Systém má své kamery všude a dojezdová doba mravnostní policie činí dvě minuty. Minule jsme to sice stihli a čtrnáct dní nucených prací v kamenolomu už jsme si odpracovali, ale odkroutit měsíc za opakovaný přečin se nám fakt nechce. Délka trestu je v případě recidivy stejná i při nedokonaném pokusu o nedovolený styk, za ten napoprvé vyfasujete týden.

Ani opít se nemůžeme, měsíční limit tří piv jsme probendili předevčírem. Naštěstí máme ještě dvě vstupenky do lesa, zítra by propadly. Vyrážíme tedy do kopce nad městem a těšíme se na romantickou procházku svěží zelení za švitoření ptactva. Bohužel, na vstupní bráně svítí rudý nápis: „Kvůli údržbě softwaru veverek dnes zavřeno“.

Co teď? Pohlédli jsme si do očí a shodli se beze slov. Chytám svou milou za ruku a odvádím ji na opačný konec obce. Ve vrátnici kamenolomu se zapisujeme do čtyřhodinové dobrovolné směny v naději, že když oba splníme normu a nalámeme dost kamene, do týdne nám Systém vydá kredity postačující na jednu souloženku pro každého.

A pokud ani jeden z nás nepřejde na červenou, popř. se jinak neproviní proti pravidlům Sytému, čeká nás zasloužená odměna. Díky Systému tak každý jedinec dokáže naznat cenu Lásky.

Ať žije Systém!