Tojnaří webové doupě

Tojnárkovo stinné stránky

Home

Co je nového

30. 9. 2024 Zpracoval jsem fotoreportáž z výletu po Máchově kraji, který mne zároveň inspiroval k sepsání krátké historizující povídky Kdo hledá najde.
21. 9. 2024 Díky služební cestě se má sbírka nejvyšších vrcholů států rozšířila o exemplář z nejnáročnějších, nejvyšší vrchol Holandska. Sice se nejedná o horu, pouze o nejvyšší bod a ještě evropské části Nizozemí, přesto jsem sepsal fotoreportáž o cestě do Belgie.
31. 8. 2024 Po návratu jsem nelenil a sepsal fotoreportáž z Araratu. Příští týden, ve čtvrtek 5. září, se chystám na jeden menší, ale pravděpodobně rovněž intenzivní výlet, do Prahy na festival Podviní. Vystoupí na něm hned několik mých oblíbených kapel a interpretů: Majerovy brzdové tabulky, Ty syčáci, Zuby nehty, BBP - podzemní orchestr a na závěr Plastici. Začíná se od 16:30, ale já bych měl dorazit ke stánku s pivem už před 16:00.
31. 7. 2024

Rozhodl jsem si splnit dávný sen, výstup na horu, kde kdysi fungovala i lodní doprava. Jednalo se však o jeden jediný spoj, který se už v historii neopakoval, dneska si na bájný vrchol musíte vyšlápnout po svých. Já se svým synkem Honzou si výstup hodláme malinko zjednodušit. Půjdeme nalehko v rámci zájezdu cestovní kanceláře Kudrna.

Již jsem zpracoval hrubý program, zážitky z našeho putování vám samozřejmě časem nabídnu v cestopise Ararat.
23. 7. 2024 Zpracoval jsem tři fotoreportáže z víkendu v Chotěmicích
17. 7. 2024 Na koncerty v Chotěmicích se mi nikoho nalákat nepodařilo, vyrazím sám. Zrovna dneska si připomínáme 35. výročí slavného Jakešova projevu v Hrádku, já ale doufám, že neskončím jako kůl v plotě. A i kdyby snad ano, stejně se na své víkendové plány docela těším.
14. 7. 2024 Spřádám plány na další výlety. Příští víkend bych rád vyrazil na farmu Václava Koubka v Chotěmicích. Zatím sháním někoho, kdo by se ke mně přidal. V pátek 19. 7. tam hraje kapela Poletíme?, a ještě víc mne láká sobotní koncert skupiny Schodiště. V neděli se projdu pěšky na zámek Červená Lhota a dál na vlak do Kardašovy Řečice.
11. 7. 2024 Sepsal jsem cestopis o pouti z Teplé do Skok, kterou jsme absolvovali během prodlouženého červencového víkendu. Na mariánské poutní místo se hodlám vrátit ještě o letošních prázdninách. V pátek 23. 8. ve skokovském chrámu vystoupí duo Petr Linhart & Josef Štěpánek v rámci programu Živé Skoky.
17. 9. 2023 Cestopis z přechodu slovinských Karavanek už mám celý dopsaný. Nevylučuji ale možné drobné úpravy překlepů či doplnění střípků, na které si vzpomenu později.
14. 9. 2023 Zveřejnil jsem první tři fotoreportáže z přechodu slovinských Karavanek, časem přibudou ještě dva články.
25. 8. 2023 Z práce už mi hrabe natolik, že ze mne začínají vypadávat zoufalé výkřiky, jako třeba básnička o duze. Kvůli návalu úkolů nestíhám ani naplánovat dovolenou, tož jsem se připojil k Jéňově zájezdu cestovky Alpina, přechod slovinských Karavanek.
21. 8. 2023

Na další výlet jsem vyrazil s Dášou a Verčou. Zrealizovali jsem Verčin nápad sjet řeku Ploučnici od pramene k ústí na kolech. Své postřehy jsem sepsal v cestopise cyklosjezd Ploučnice 2023.

20. 8. 2023

Poslední červencový víkend jsme strávili v Jiřetíně pod Jedlovou, a proběhali/prochodili si městečko i okolí. Bylo tam moc krásně, tak jsem své zážitky shrnul do fotoreportáže Lužické hory 2023. Třeba se někdo nechá inspirovat.

23. 6. 2023

Náš jasan se mezi 83 kandidáty soutěže „Strom roku 2023“ neprosadil, hlasovat se bude o deseti jiných krásných stromech, viz výběr finalistů.
Nevadí, aspoň se mohu plně soustředit na oslavu svých třetích narozenin, která proběhne 14. až 16. 7. v hospodě U Jezzu. Židle zajišťuji jen pro zvané, pozvánky k mání na mém mobilním telefonu :-).

27. 5. 2023

Dnes jsem do ankety “Strom roku 2023” přihlásil hájský jasan, uvězněný v korpusu betonového sloupu. Pro propagaci kandidatury jsem vytvořil webové stránky, jejich do zelena zbarvený obsah jsem obklopil šedou plochou fotky betonu. Nyní musíme vyčkat, zda porotu zaujme navržený kandidát natolik, aby ho vybrala mezi deset nejzajímavějších stromů, které postoupí do on-line hlasování, které proběhne od 24. července do 8. října 2023.

15. 4. 2023

Sem tam mívám hodně zajímavé sny, a když mám čas, tak si některé i zapisuji. Ten včerejší Sen o ptáčcích byl fakt hodně zvláštní.

13. 3. 2023 Informace o orientačním závodě ZLOM a výletu Kelčský Javorník – Hostýn.
17.11. 2022

Hlavou se mi honí myšlenky odpovídající atmosféře pochmurného pozdimu, který panuje vně mého bytu. Některé z nich byly natolik impresivní, že z toho vznikla minipovídka No future. Kéž by se moje depresivní proroctví nikdy nenaplnilo.

7. 1. 2022 Sepsal jsem cestopis z rodinného přechodu Beskyd.
27. 12. 2021 Zpracoval jsem reportáž z rodinného cyklovýletu po Moravě.
30. 4. 2021 Cestopis z Kanárů je hotov.
14. 4. 2021 Po návratu začínám sepisovat naše Kanárské dobrodružství. Zatím jsem dal dohromady info o přípravě výpravy, příletu na ostrov Tenerife a prvního výletu soutěskou Los Derriscaderos.
12. 4. 2021 Do literárních poklesků přibylo několik příspěvků, např. legenda o Eduardově skále, přebásněný živý sen, který se mi jedné noci opravdu zdál.
14. 3. 2021 Doktoři mi dali papír, že jsem víceméně zdravotně v pořádku a šéf mi nařídil dovybrat loňskou dovolenou. Tady v Čechách nesmíte vystrčit ani čumák, tož jsem se rozhodl vyrazit na Kanáry. Doprovodí mne Verča s Honzíkem a Fox s Jéňou. Reportáž z Pyrenejí musí ještě počkat.
31. 8. 2019 Výlet se mi přežít podařilo, ale psaní cestopisu odkládám na neurčito.
14. 7. 2019 Plánoval jsem vyrazit na rogainingové Mistrovství světa, konané ve španělských Pyrenejích. Původně jsem zvažoval i účast na závodě, ale kvůli zdravotním problémům jsem ani nezačal shánět partnera do dvojice a soustředil se pouze na přežití výletu po národním parku El Cadí y Moixero, obloženém dvěma přenocováními v Barceloně.
2. 10. 2017 Cestopisně jsem dorazil domů, všechno, na co jsem si vzpomenul, jsem vylíčil ve fotoreportážích.
15. 9. 2017 Tak jsme se vrátili ze Španěl. Zájezd byl plný milých i nemilých překvapení, která se vám pokusím vylíčit v několika fotoreportážích. Začínáme dnem prvním a druhým, přesunem Praha–Santander–Potes.
20. 8. 2017 Minulý víkend jsme s Dášou absolvovali výlet po Šluknovském výběžku a na Trojmezí u Hrádku n. Nisou.
Výlet mne inspiroval k sepsání pověsti Lobendavském játrožroutovi. Všechna ministerstva varují, že příběh je vhodný jen pro otrlé sadisty :-).
29. 7. 2017 V září se chystáme vyrazit do pohoří Picos de Europa ve Španělsku. Na internetu ty hory vyadají nádherně, jenomže já bohužel až do nedávna musel řešit své zdravotní problémy, a na plánování dovolené mi nezbyl čas. Až nyní, kdy už mám ve svých výhledech víceméně jasno, jsem se rozhodl výlet zorganizovat, a chorobu tam rozchodit :-). Nakonec nás poletí šest, včetně mého nejstaršího synka Honzy.
Letenky do Bilbaa už máme, teď dolaďuji detaily itineráře a připravuji webové stránky výletu.
11. 12. 2016 Cestopis z Austrálie už je dopsán, s půlročním zpožděním jsme se i na webu vrátili domů.
25. 11. 2016 Po delší pauze, kdy jsem kvůli pořádání MČR HROB 2016 neměl čas na psaní cestopisu, jsem dopsal další fotoreportáže z Austrálie.
13. 8. 2016 Na začátku srpna jsme se v pořádku vrátili z Austrálie, a už dnes mám hotovy první tři reportáže, viz fotoreportáže.
22. 1. 2016 Dneska jsem dokončil poslední z fotoreportáží z Číny a Tibetu a už jsem doma i internetově.
14. 12. 2015 Přihlásil jsem se na rogainingové MS 2016 v Austrálii. S Honzou a Verčou jsme se domluvili, že při té příležitosti podnikneme výlet po Klokánii. Víza už máme, teď hodláme dovymyslet trasu a optimalizovat nákup letenek.
Přípravuji se důkladně, trasa výletu ani detailní itinerář ale ještě nejsou definitivní.
8. 12. 2015 Do fotoreportáže z Číny přibyly dvě kapitoly popisující cestu vlakem z Pekingu do Lhasy. Dozvíte se z nich mj. jak vysoké byly bílé velehory za Nagchu. Již jsem začal připravovat materiál k článkům o Lhase. Zatím si můžete tipnout, ve kterém pohoří jsme si s Křižíkem zaběhali, a jak daleko jsme byli od Himaláje.
27. 11. 2015 V říjnu jsem absolvoval Brkův zájezd do Číny a Tibetu. Fotky již mám víceméně zpracované, ale jen velmi zvolna se mi daří psát reportáže. Zatím ze mne vypadly první dvě, o přeletu do Číny a pobytu v Pekingu. Doufám, že za dlouhých zimních večerů budu mít víc času.
7. 9. 2015 Letos o prázdninách jsme navštívili Laponsko. Já si tam zazávodil na MS v rogainingu, zvládli jsme i pár rodinných výletů. Pomalu dávám dohromady reportáž.
1. 9. 2014 Sláva, peruánský cestopis je dopsán. Teď už jen zkontrolovat pravopis a můžu se věnovat jiným věcem.
17. 8. 2014 Po spisovatelské pauze kvůli Horské výzvě Krkonoše (příprava na závod, účast na závodě a pozávodní léčení) jsem dopsal poslední fotoreportáže z první části zájezdu od Limy po Limu. Zbývají už jen výlety po NP Huascarán.
21. 7. 2014 Pilně sepisuji reportáž za reportáží, právě jsem dokončil 6. a 7. den v Peru.
16. 7. 2014 Podařilo se mi zpracovat první část fotek a sepsat pár úvodních kapitol. Odkazy na dokončené fotoreportáže najdete v souhrnném cestopise.
9. 7. 2014 S mírným zpožděním jsme přistáli v Berlíně, batohy plné suvenýrů a sebe jsme naskládali do bráchova auta a v pohodě dorazili domů. Hned jsem začal zpracovávat fotky, ale materiálu je hodně, chvilku mi to potrvá.
21. 4. 2014 Spolu s nejstarším synem Honzíkem se v červnu chystáme odletět do Peru. Přihlásili jsme se na zájezd cestovky Kudrna. Podle jejich webu jsem si předpřipravil itinerář, který postupně rozpracovávám do podrobného cestovního plánu.
Všemožné informace o Peru postupně shromažďuji na webu Peru 2014.
14. 8. 2013 Spolu se skupinou pěti dalších cestovatelů jsem absolvoval polární výpravu po Špicberkách. Nyní začínám psát reportáž, což znamená mj. zpracovat více jak tisíc fotek, připravit soubor mapových a GPS záznamů z prošlé trasy atd. atd. Věřím však, že všechny reportáže časem zveřejním na webu Výprava Svalbard 2013. Pár článků už jsem vypotil a uveřejnil.
24. 10. 2011 S Dášou a dalšími dvěma dobrodruhy jsme pěšky a na těžko přešli ostrov Island ze severu na jih. Vše podstatné o našem putování nádhernými pustinami, včetně podrobné fotoreportáže, najdete na webu Přechod Islandu 2011.
31. 1. 2011 Společně s našimi německými kolegy jsme úspěšně uspořádali česko-německý LOB. Lyžaři ze všech koutů naší republiky, ale též Slováci, Poláci a samozřejmě i Němci, si v okolí Altenbergu užili závod, který nabízel volby postupů, mapařinku v tečkách i dlouhé laufy po perfektně upravených tratích. Z ohlasů účastníků bylo zřejmé, že se akce vyvedla. Ufff :-).
7.-9. 1. 2011 Proběhlo školení pořadatelů závodu LOB. Kromě vzdělávání se zúčastnění členové oddílu věnovali i lístečkování kontrol pro sobotní middle. Sníh poměrně dost odtál, některé cesty jsou dokonce v současné době nesjízdné. Snad do konce ledna ještě trošku nasněží.
Na stránkách Ski v Krušnohoří najdete reportáž o tom, jaký vliv měly vydatné deště na kvalitu stop v okolí Cínovce, Moldavy a Nového Města.
5. 1. 2011 Tak jsem si dal další odpoledne u compu a podařilo se mi konečně dopsat cestopis NZ a Tasmánie. Před chvílí jsem i virtuálně přistál na Ruzyni.
4. 1. 2011 Dnes jsem si máknul a zpracoval rovnou tři dny našeho putování po Tasmánii. Doplnil jsem reportáž z treků po národních parcích Mt. Field a Walls of Jerusalem.
2. 1. 2011 Spolu se mnou a Foxem se mi podařilo do stopy vyhnat ještě Honzíka s Mišákem. Hodlal jsem si vyfotit jak pokročily práce na odstraňování polomů, proto jsme z Nového města sjeli přes stadion, vystoupali na Vitišku, po magistrále dobruslili ke Štěničárně a odtud dolů soupaž k rozcestí Vápenice. Na okruzích byly stopy najety pouze nožmo, ale stromy už byly z velké části prořezány. Neprostupná barikáda leží pod Vápenicí směrem k Promenádě, ze směru od Moldavy se na Promenádu musíte dostat bypassem, a nejvíc zasekaný je úsek mezi křižovatkou pod Vitiškou (odb. ke stadionu) a starým trafem. Projet se tudy ale dá, jen musíte potlačit strach ze zlomení lyží v křivolakých objížďkách lesními rygoly :-).
Barikáda za křižovatkou pod Vitiškou
Barikáda za křižovatkou pod Vitiškou
Barikáda pod Vápenicí
Barikáda pod Vápenicí
Slalom staré trafo - křižovatka pod Vitiškou
Slalom staré trafo - křižovatka pod Vitiškou
Kdo má zájem, může si prohlédnout kompletní fotodokumentaci polomů.
Uf, mám za sebou náročný lyžovací týden (184 km). Už se těším na odpočinek v práci :-).
1. 1. 2011 Novoroční projížďka s Dášou a Foxem vedla z Nového města přes trafo, pláně pod Bouřňákem, odskok na Vrch tří pánu a na smyčku na Grünwaldské rašeliniště a přes louku k benzince, cílová stanice Bystřická bouda. Foukal nepříjemný vítr. Do vyrolbované stopy navál pár cm sněhu, který brzdil skluz, ale na zledovatělých úsecích to zas jelo jak blázen.
31. 12. 2010 Silvestrovské lyžování jsem pojal odpočinkově. Nejprve jsem na Dlouhé Louce za hospodou učil neteř běžkovat, pak jsem sjel po silnici dolů po flájském okruhu, pokračoval podél plotu obory nahoru a pak sjel do Litvínova. Drobně mrholilo, ale mrzlo, a tak se mi prádlo během sjezdu pokrylo vrstvou ledu.
V teple domova jsme dokončil reportáž o koupání s delfíny v Kaikouře a analýzu našeho účinkování na rogainingovém mistrovství světa 2011. Vše najdete na mém novozélandském cestopisném webu.
30. 12. 2010 S Míšou a Honzíkem jsme podnikli výjezd z Nového Města přes Vrch tří pánů na Dlouhou Louku a domů do Litvínova. Kluky jsem poslal napřed rovnou a sám jsem si ještě odskočil na nově upravenou smyčku, která odbočuje těsně pod Vrchem tří pánů na severozápad, překračuje Flájský potok a u Grünwaldského rašeliniště se otáčí a vrací po panelce směrem k pláni s vrtulníky. Upravena byla předevčírem, jelo se po ní pěkně, neboť se po ní evidentně sklouzlo jen pár lyžařů. Přesto již dneska jsem tam potkal rolbu zas. Zrušila téměř nedotčenou stopu po levé straně cesty a vyřízla novou při pravé krajnici :-).
Fotky najdete na webu Ski v Krušnohoří.
Přes Vrch tří pánů jsem po magistrále a zasněžené silnici dojel na Dlouhou Louku. Kluci ještě nedorazili, tak jsem jim vyjel naproti po žluté značce. Společně jsme zašli na oběd do restaurace Na rozcestí. Kuchař už se tam vcelku rozumně nezdržuje minutkama, ale výběr polévek i hotovek je dostatečně široký. Po jídle jsme v poklidu sjeli do Litvínova. Přes padlý strom se už dá projet, jeho větve někdo olámal. Raději bych ale zůstal nahoře na sluníčku (-5°C). Dole řádí hnusná inverze s teplotou minus deset :-(.
29. 12. 2010 Dnes po delší době sám bez dětí naplánoval jsem si delší projížďku. Z Nového Města přes Cínovec, okolo Lugsteinu na vyhlídku Kahleberg, cestou jsem pořizoval fotky ze závodního prostoru (poslední lednový víkend 2011 tam spolu s TU Dresden budeme pořádat LOB). Fotky najdete na webu Ski v Krušnohoří
Vracel jsem se přes hranici a po magistrále přes Klínovčík na Bystřickou boudu (oběd). Poté jsem projel přes pláně pod Bouřňákem a pokračoval přes Vrch tří pánů, Vysokou Mýť na Dlouhou Louku. Tam jsem se napil, spolknul dávku Besipek a odjel měřený trénink po 12 km flájském okruhu. Stopa byla krásně promrzlá, do kopce jsem sice už moc nemohl, ale čas nebyl nejhorší (48 minut). Nakonec jsem za svitu zapadajícího slunce sjel domů do Litvínova. Na zavlhlých rukavicích se mi tvořil led, prsty mi parádně promrzly, ale přežil jsem.
28. 12. 2010 Dnes jsme s Honzíkem a Míšou vyjeli vlakem na Nové Město. Tamní okruhy pořád blokují padlé stromy, rolba tedy raději najíždí stopy jinde. Upravená byla magistrála od Cínovce přes Vitišku a Klínovčík, včera projeli i okruh okolo Pramenáče přes Jedlovku. Dnes už byl zase zavátý :-(.
Polomy na okruzích po 3 dnech
Polomy na okruzích po 3 dnech
Super stopa na Klínovčík
Super stopa na Klínovčík
Zavátá cesta směr Jedlovka
Zavátá cesta směr Jedlovka
Vyjeli jsme k Vitišce a pokračovali směrem na Cínovec. Rolba právě uhlazovala magistrálu i paralelní “elko” ke Štěničárně pod Pramenáčem.
Paralelní elko ke Štěničárně
Paralelní elko ke Štěničárně
Dlouhý průsek
Dlouhý průsek
Pohled zpátky
Pohled zpátky
K Jedlovce jel jen 1 lyžař
K Jedlovce jel jen 1 lyžař
Spojka ke Štěničárně
Spojka ke Štěničárně
Jezdil jsem třikrát to co děti, občas to jelo, občas ne. Zpátky jsme se vrátili po magistrále a poté se zastavili na jídlo v Bystřické boudě.
27. 12. 2010 Řidič klínského skibusu nás dnes odmítl vyvézt až na parkoviště, kde se otáčí (a začínají běžecké stopy). Museli jsme šlapat už od sjezdovek u chaty Emeran. Spolu s klukama jsme měli namířeno do Německa. Letos totiž začali rolbovat trasu směrem na Mníšek a Bad Einsiedel, odkud vychází několik pěkných lyžařských okruhů (a dá se odtamtud dojet až do Seiffenu či Hory Svaté Kateřiny). Stopy, které na Mračném vrchu najela rolba včera, už dnes byly zasypány cca 5 cenťáky sněhu, a prašan skluz lyží trošičku přibržďoval.
Těsně za hranicí nejspíš upravovali tratě i ráno, jelikož byly jen jemně pocukrovány. Otevřenější úseky ale i tam vítr stihnul zafoukat. Navíc rolba objela pouze pětikilometrový (oranžový) okruh, všude jinde byly stopy produpány nožmo. Na klasiku super, ale i soupažení na hladkých lyžích do kopce má něco do sebe :-).
5 km okruh odb. na Einsiedel
5 km okruh odb. na Einsiedel
5 km okruh zpět ke startu
5 km okruh zpět ke startu
Zavátá desítka
Zavátá desítka
Dopíchal jsem se podél hranice až k přejezdu kousek od rezervace Černý rybník. Turisté tam prošlapali červenou značku do Klínů, směr Dlouhá Louka stále čeká na protažení. Já trouba se nechal zlákat cedulí “Klíny 3.5 km”, kudy předtím projel tak jeden člověk.
Klíny 7 km
Klíny 7 km
Směr Dlouhá Louka
Směr Dlouhá Louka
Klíny 3.5 km
Klíny 3.5 km
To by tolik nevadilo, jenže zavedl nás pouze k flájské silnici, a my museli šlapat přes dva kiláky pěšky. Dolů do Klínů jsme sjeli po oranžovém okruhu.
26. 12. 2010 V neděli jsme s Dášou a dvěma nejmladšími ratolestmi znovu navštívili běžkařské okruhy na Klínech. Věřil jsem, že budou opět perfektně upravené, ale mýlil jsem se. Rolba musela kromě projíždění tratí také prořezávat polomy, do příjezdu skibusu stihli najet jen stoupací cestu po modré turistické značce k okruhům. Náš nástup z horního parkoviště k silnici na Mníšek přišel na řadu až odpoledne (ale to už jsem tudy jel podeváté), ale vybruslit se to dalo. Prostě takový trénink síly a vůle, bez zastavení vyjet 80 metrů výškových ve stopě zasypané vrstvou prašanu, do které se člověk občas zabořil až 20 cenťáků hluboko. Zkousnul jsem šest okruhů, vyzvednul zbytek rodinky (kroutili nahoře rovinatější kolečka), a sjeli jsme do hospody na oběd. Děti s Dášou pak odjely domů a já se vrátil do stopy. Únavu po první fázi jsem cítil značnou, ale na mezičasech se ani moc neprojevila:
Okruh č. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
Mezičas 26:04 26:01 24:48 25:31 25:35 25:41 24:03 25:45 24:51 24:00
25. 12. 2010 Během Vánoc v Krušných horách padal sníh i stromy. Web Sportcentra Bouřňák hlásil, že okruhy na Novém Městě nejsou projeté, čeká se až padlé kmeny prořežou. Proto jsme s Dášou vyrazili raději na Moldavu a doufali, že na německé straně bude situace lepší. A skutečně také byla, i když rolbař si trošku protáhnul Weihnacht a vůbec nevyjel. Začátek byl poněkud divočejší, jelikož dolů od celnice před námi nikdo nejel. Ale prorážet prašan z kopce není taková tragédie a za Zaunhasem už se dalo v pohodě bruslit. Stopa byla zapadaná, ale bořil jsem se pouze 10-15 cm. Stejné to bylo po celé trase kolem biatlon areny a cestou na Cínovec. Moc lidí jsme ve stopě nepotkali.
Neporušená závěj
Neporušená závěj
Zapadané rozcestí
Zapadané rozcestí
Stoupák od Pašerácké zatáčky
Stoupák od Pašerácké zatáčky
Na otevřenějších úsecích, zejména na cínovecké golfové pláni, foukal hodně nepříjemný vítr, který bičoval tváře krupkami sněhu. Mně ale ke spokojenosti stačilo, že cínovecká silnice byla jen minimálně zafoukaná. Po sjezdu z Vitišky jsem si vyfotil popadané stromy, které blokují vjezd na novoměstské okruhy:
Polomy na okruzích
Polomy na okruzích
Detail polomu
Detail polomu
Pak jsme spěchali do Bystřické boudy. Bohužel měli zavřeno, tak jsme nasedli na vlak domů do Litvínova.
Všechny fotky z výletu s Dášou
22. 12. 2010 Dnes jsme si s Jirkou Chotem po setmění vyjeli na Klíny. Web sliboval, že “trasy Klíny-Mníšek-Seiffen + Klíny-Klínská brána byly upraveny v neděli rolbou, jsou lehce zaváté, ale sjízdné.” Bohužel jsme tomu uvěřili a vyrazili se směrem na Klínskou bránu podívat. Sjeli jsme z kopce, zjistili, že se tam bruslit nedá, a pak jsme ztracenou výšku jen těžko dobývali zpět. Zato okruhy byly upravené excelentně. Manšestr byl pěkně promrzlý a měl po straně vyraženou stopu, ve které to z kopce pěkně svištělo. Vynikající pobrusleníčko. Jeden padlý strom se dal překonat bez sundání lyží.
22. 12. 2010 Teď kolem jedné ráno jsem se podruhé vrátil z treku po národním parku Aoraki. Probírání se pár stovkami fotek a jejich zpracování bylo snad ještě náročnější než samotný výlet :-).
21. 12. 2010 Mé vyprávění o Novém Zélandu se posunulo přes Doubtful Sound a Glenorchy (Caples trek a Routeburn trek) do putyky v Queenstown. Už jsem skoro v půlce výletu.
19. 12. 2010 Nedělní vlak přijel s půlhodinovým zpožděním, ale dovezl nás bez problémů až na Moldavu. Zde jsem byl potěšen, že nádražní budova pořád stojí. Zprávy o tom, že před časem vyhořela, byly naštěstí pouze novinářské kachny. S Pavlou Jiráskovou jsme sjeli dolů do Zaunhausu (dvě stopy na klasiku těsně vedle sebe). Na louce v údolí těsně před lávkou je vyrolbovaný manšetr pro bruslaře. Po přejetí potoka už se dalo krásně bruslit. Vyjeli jsme si k silnici Altenberg - Zaunhaus, která byla výjimečně vysněžená. Poté jsme vybruslili zpět směrem k biathlon aréně. Některé stopy letos přestali rolbovat, ale uvnitř stadionu bylo vše nádherně upraveno. Stopy na Kahleberg jsou teď také úplně jinak. Nejfrekventovanější magistrála je v celé své délce projetá jen lidma a paralelní stopa v závěrečném úseku k vyhlídce, kudy jsem v minulosti vůbec nejezdil, jelikož bývala pouze pro klasiku, je dnes projetá rolbou.
Skating před Zaunhausem
Skating před Zaunhausem
Stoupák od Pašerácké zatáčky
Stoupák od Pašerácké zatáčky
Výhled z Kahlebergu
Výhled z Kahlebergu
Zasněžená biathlonová hala
Zasněžená biathlonová hala
Všechny fotky z výletu na Cínovec
Od 14:00 jsem měl s kolegy z Drážďan domluvené jednání v hospodě na Cínovci. Restaurant U Štefana byl příjemný, dobře tam vařili (ale ne levně), akorát nějak moc neobtěžovali s donáškou piva :-(. Aspoň jsem stihli vše v klidu probrat.
Jednání se protáhlo do tmy. Měl jsem čelovku, cínovecká magistrála stačila zatím výtečně promrznout, tak mi cesta do Nového Města uběhla velice rychle a před odjezdem vlaku jsem na Bystřické boudě stihnul ještě rychlovečeři :-).
18. 12. 2010 V sobotu byl na programu další rodinný výlet. Z Litvínova teď o víkendech jezdí zdarma skibus na Klíny (odj. 8:45 z nádraží). Obával jsem se, že bude přeplněný postaršími běžkaři, sjezdaři a snowboardisti dle mého tak brzo nevstanou. K mému překvapení jsme ale byli jediní běžkaři a teenagerů na sjezdovku jelo zhruba stejně.
Původní plán dojet až na Dlouhou Louku nevyšel, ráno v devět ještě tu trasu nestihli projet (dodělali to během dne), tak jsme si zakroužili po zdejších okruzích. Vystartovali jsme do mlhy, která se ale záhy rozplynula a my si užívali kýčovitě zimní svezení a ještě prvenství ve stopě :-). Přestože rolba stopu projela již několikrát, lyže se do prašanu dost zabořovaly. Lyže i hůlky vrzaly, sklouznutí bylo zejména v kopcích nutno pořádně podpořit rukama. Mezi pátým a šestým okruhem nám stopu přehradil středně velký smrček. Za naprostého bezvětří, asi už ho to prostě přestalo bavit, nebo si nás chtěl prohlédnout víc zblízka :-).
Stoupání k silnici na Mníšek
Stoupání v mlze k silnici na Mníšek
Rozcestník okruhů
Rozcestník okruhů
Padlý strom
Padlý strom
Všechny fotky z Klínů
Po tréninku jsme zaskočili do hospody hned vedle dojezdu na parkoviště. Měli několik druhů polévek, hotovky atp.
17. 12. 2010 S čelovkama jsme s Jirkou Chotem vyrazili na Dlouhou Louku. Web sliboval upravené tratě, ale bohužel nenapsali, že před několika dny :-(. Bruslit se dalo směrem k oboře, ale člověk se brodil 10 až 15 cm sněhu a místy i sněhovými jazyky. V lese těsně za půlkou flájského okruhu leželo několik popadaných stromů, přes které se rolba nedostala. My jsme se obrátili také, jen cvok by se trápil hlubočákem do kopce. Ale i návrat po upravenější trase byl fyzicky dost náročný, moc to nejelo.
15. 12. 2010 Na novozélandský web jsem nahrál reportáže o ledovcích na západním pobřeží a tučňácích a Moeraki Boulders na pobřeží východním.
12. 12. 2010 Dnešní lyžovačka proběhla ve znamení boje se živly a technikou. Těsně před moldavským nádražím zablokoval koleje vlak, který vyjel o dvě hodiny před námi. Náš motorák proto musel skončit v Dubí. Zdejší fréza nefungovala, povolali další z Mostu, jenže i ta byla porouchaná. Část lyžařů to vzdala a vrátila se domů, někteří se vydali brodit nahoru k Vitišce po zelené značce a pro nás ostatní po čase přijel mikrobus. Jelikož nebylo jisté, jak bude fungovat doprava odpoledne, vzal jsem si raději telefon na průvodčího. Bus nedojel dál než ke transformátoru před Bouřňákem. Za ním se frézy snažily zprůjezdnit silnici do Nového Města a Moldavy:
Frézy u Bouřňáku
Frézy u Bouřňáku
Frézy u Bouřňáku
Frézy u Bouřňáku
Znaveni úmorným cestováním, sjeli jsme se občerstvit na Bystřickou boudu. Silně fičelo, obával jsem se, že rolba nevyjela a že jsem zas zvolil špatné lyže. Ale bruslit se kupodivu dalo, i když řízek v žaludku mne trošku brzdil :-). Vyrazili jsme přes stadion, Promenádu, kde jsme museli překonávat padlé stromy, přes nově postavenou lávku nad Zaunhausem jsme přejeli do Německa a vrátili se do Pašerácké zatáčky. Pak jsme stihli už jen projet Vápenici a stadion a zpět na základnu na Bystřické, kde jsme u stolu stopli auto manželů Ondráčkových :-). Mne vzali do Teplic, Martina snad až do Prahy.
S kofolou na základně
S kofolou na základně
Stromečky po vichřici
Stromečky po vichřici
11. 12. 2010 Nahrál jsem reportáž z dalšího dne putování po NZ.
11. 12. 2010 S Foxem, Martinem Žáčkem a rodinkou jsme vyrazili na běžky na Moldavu. Teda oni vyrazili, já nestihnul vlak, jelikož jsem cestou ještě běžel na horní nádraží vyzvednout slevové průkazky pro děti a vlak přijel včas. Skibus na Dlouhou Louku nejel, protože osm lidí by prý autobus nezaplatilo, zájemci čekající na dalších zastávkách ho nezajímali. Já měl štěstí, že za Pavlou Jiráskovou přijela na lyže kámoška, tak mi stačilo dojet do Teplic a děvčata mne vzala nahoru na Nové Město. Jel jsem na klasičkách, ale okruhy byly perfektně upravené na bruslení a v lese ani nefoukalo. Nafotil jsem pár fotek, navštívil bufáč na stadionu, Bystřickou boudu a odpoledne zajel na Mikulášku, kde jsem s kolegy z Drážďan projednal náš lednový LOB. Za tmy (a za zesíleného větru) jsem sjel dolů na vlak.
10. 12. 2010 V pátek večer jsme s Pavlou Jiráskovou a čelovkama vyrazili ověřit jak moc jsou zafoukané stopy na Dlouhé Louce. Když člověk nic dobrého nečeká, někdy bývá příjemně překvapen. Nejinak tomu bylo i dnes. Na trase přes Vysokou Mýť na Vrch Tří pánů a zpět po magistrále a silnici byly klasické stopy patrné spíš výjimečně, ale prašan byl docela příjemný a když to moc klouzalo, tak si člověk přibruslil. Ani moc nefoukalo, takže spokojenost.
8. 12. 2010 Nahrál jsem na web další články o našem putování. V práci, doma mi nejde internet, takže další pokračování bude na:
webu NZ asi trošku později.
6. 12. 2010 Připsal jsem úryvek o návštěvě Christchurch, kde jsme neplánovaně museli přenocovat a také reportáž z poloostrova Kaikoura.
4.-5. 12. 2010 Z extrému do extrému
Letošní mrazivák byl opravdu extrémní. V bránické nádražce jsem stihnul jedno předstartovní pivo a oběd. Pak jsme nastoupili do vlaku, ve kterém jsme měli tak půlhodinku na zvolení taktiky. Měli jsme volbu, zda vystoupíme v Petrově u Pikovic, nebo v Lukách pod Medníkem. Většina se rozhodla pro Pikovice, kde jsou dvě hospody a jedna panáková kontrola. Přestože jsem si říkal, že v takovém mrazu bych neměl běhat, abych se nezpotil a následně neumrzl, do kopce směrem na Petrov jsem si klusnul, jelikož jsem chtěl dohnat Fandu Davida, který měl přede mnou náskok. V Petrově jsem smolně vynechal jednu hospodu, jelikož jsem potkal nějakého cizince, který to tam neznal. Šestý panák na kopci Ďábel byl zasypán sněhem, chvilku mi trvalo, než jsem jej objevil. Fandu jsem dohnal o kontrolu dál, bohužel mi jí vypil. Společně jsme pokračovali k vyhlídce Svatováclavské Lázně a na okraj Jílového, kde jsme narazili na podnik, ve kterém seděli pořadatelé Skripnici (8. konzumace). Společně s Fandou jsme ještě přišli na hřiště v Radlíku, ale co se dělo tam, už jsem se dověděl až od Příby, který přišel chvilku po nás. Vrchní mu prý popisoval dva, z nichž ten větší byl v pohodě, a ten menší už úplně na šrot. Přesto si objednal slivovici a vyrazil do tmy. Matně si vzpomínám, jak jsem se brodil sněhem dolů z kopce, pak zas nahoru. Většinou jsem se plazil, kalhoty mám na kolenou trošku prodřené a nohy i lokty mám pomlácené. Čepice s čelovkou mi pořád padaly z hlavy, čapku jsem ukryl do batohu a čelovku nesl v ruce. Mapu už jsem nepobral, zůstala někde v lese. Já naštěstí ne :-). Nejspíš jsem slezl do Sirotčí rokle, nějak překonal Záhořanský potok a najednou se probudil na židli v hospodě v Záhořanech. Nechali mne tam chvilku prospat, pak jsem si dal ještě pivo (10. konzumace) a došel do Okrouhla, kde měl být vložený panákáč na ortofoto mapě. Ten už jsem raději vynechal a sosal nesoutěžní pivo v teple hospody, dokud Skripnici nezaveleli k přesunu do srubu. Už ve spacáku jsem popil ještě nějaký Bacardi rum a usnul.
Ráno jsme šli na autobus do Černíků. Trošku jsem se zdržel, kámoši mi ušli a já se stočil do Oleška. Bus mi ujel, ale stopnul jsem auto, které mne dovezlo na Pankrác. Kluci šli prý na vlak. Posnídal jsem čaj a nějaký drahý dort v Arkádách a šel do metro. Na Pavláku se mi zatočila hlava. Rozepnul jsem si bundu a sundal čepici, že minutu ještě ustojím a na Muzeu se provětrám. Jenže najednou cítím, jak mne někdo tahá za rukáv a poplácává po tváři. Prostě jsem sebou seknul. Únava a hlavně nedostatek tekutin udělaly své. Ale stačilo vystoupit, nechat se ovanout čerstvým vzduchem a byl jsem relativně v pohodě. V Dejvicích jsem na autobus už raději čekal jen při čaji a kofole :-).
3. 12. 2010 Tak jsem zvědav, zda tu NZ reportáž vůbec někdy dopíšu. O víkendu mne totiž čeká start na superprestižním závodě
Mrazivý Ďábel 2010 . Předpověď počasí slibuje, že letos si to opravdu užijeme. Přihlásilo se nás šest bláznů, kteří se v sobotu odpoledne přesunou vlakem z Bráníka neznámo kam a poté se za tmy pokusí přes mapu 1:25000 doplazit do cíle ve srubu v Černíkách. Cestou budeme na kontrolách sbírat body za vypití panáků, vychlazených vrstvou prašanu. Body nám přinese i konzumace v hospodách, které cestou potkáme. Má prý být až minus dvacet, beru si náhradní čelovku a přemýšlím, zda bude lepší jít a nezpotit se, anebo běžet dokud to půjde, abych to měl co nejrychleji za sebou.
2. 12. 2010 Začal jsem sepisovat reportáž z našeho výletu po Novém Zélandu a Tasmánii. Máte se na co těšit, jelikož naše zážitky byly nejen dobrodružné, ale občas i hodně dramatické. Start již je popsán na webu MS na Novém Zélandu. Reportáž budu postupně doplňovat a datovat přesně tak, jak jednotlivé dny ubíhaly.
29. 10. 2010 Nevím jak na to, ale musím sem napsat pár řádků o tom, co mne tento týden maximálně rozesmutnilo. Ve čtvrtek 28. října při vyjíždce na kole zahynul náš kamarád Honza Brádler, zvaný Bábík. 7 dní před odletem na Nový Zéland, kde jsme spolu měli běžet MS v rogainingu, jej porazilo auto. Že nám všem bude chybět, je jasné. Pro mne je to letos už několikáté připomenutí, že v osobním životě si člověk může naplánovat cokoli, může dokonce i sestavovat detailní itineráře, ale stejně mu pak nezbývá, než se modlit, aby jeho plány byly v souladu s itinerářem, který píše někdo jiný. Sbohem, Honzo.
24. 10. 2010 Během rodinného výletu na chatu v Okounově jsem okusil zakázaného ovoce. V sobotu jsem “zabloudil” do Doupovského vojenského pásma a vylezl na horu Stoličná (731 m). V neděli jsem pronikl do oplocené obory východně od Okounova. Když “omylem” prolezete dírou na jižní straně obory, můžete se pokochat nádhernou skálou a poté vystoupat nahoru k čedičové žíle, která tvoří hřeben kopce Javor (546 m). Na vrcholu vás čekají výhledy do lůna Doupovských hor. Fotografie z celého víkendu jsem zpracoval na Picassu.
19. 10. 2010 Mediální zájem pokračuje :-). Já i Lucka jsme byli natočeni do reportáže ostravské TV Polar. Novináři ovšem nemají vkus. Zatímco Lucku nechali pronést pouze jednu, a ještě úplně nesmyslnou větu “Všech pět” (odpověď na otázku, která ovšem v reportáži nezazněla), a zbytek vystřihli, mne nechali vykecat trošku déle.
15.-16. 10. 2010 Také druhý letošní výlet po Beskydech se vydařil. Ze základny v Čeladné jsem vystartoval s nejlepší českou dogtrekingovou závodnicí Luckou Matrkovou. Až na pár hloupých chyb, z nichž nejhorší byl můj nesmyslný návrh postupu na 2. vrchol (Grúnik), jsme celou trasu zvládli poměrně čistě. Podle webu Cykloserver jsme celkově urazili 112 kilometrů s převýšením 4300 m (v reálu byl náš výlet asi o něco delší).
Výtečně jsme zvládli první postup na Lysou horu. Šikovně jsme si to střihli přes golfové hřiště a mířili přímým směrem na svítící maják vysílače na vrcholu. Až v kopci před kontrolou se před nás dostávaly favorizované týmy.
Následný min. dvacetiminutový zásek při postupu na 2. vrchol znamenal propad někam k 25. místu, ale postupně jsme zase stoupali nahoru. Do sedla pod Smrkem (3. kontrola) jsme přišli těsně za LBE teamem (Honza Marek a Vláďa Mezník) s manželi Horovými v zádech. S Berouňáky jsme absolvovali prakticky celý postup na Vysokou, těsně před kontrolou jsme trošku zazmatkovali, přesto jsme se posunuli na sedmou příčku. Potřebovali jsme nabrat vodu, a jelikož pramen Bečvy není zrovna vydatný, Beroun nám zas utekl. Po pár minutách vlnění na červené hřebenovce jsme je opět dotáhli. Na Pustevnách jsme se odměnili kofolou a bramborákem. Asi nám nestačilo, že zbytečně na hřbetě táhneme spoustu sladkostí a čokolád, proto jsme si na závěrečný sestup koupili do zásoby každý po lahvi koly a donesli je až na základnu. Já měl oči ještě větší a přidal další půllitr ledového čaje (pod kopcem jsem ho naštěstí exnul). Na Radhošť jsme doběhli pouhou minutu za týmem na pátém místě. Byli to dva rychlí kluci v elasťácích, ani jsme nepomyslili, že bychom s nimi mohli do cíle závodit. Jenže do údolí jsme seběhli nějak lépe a asi tři kiláky před cílem jsme je měli na dohled. Zpočátku jsme je i stahovali, pak ale přidali a zmizeli za obzorem. Těsně před cílem jsme je doběhli zas. Naše překvapení Lucka výstižně vyjádřila dvěma slovy, která bych volně přeložil jako „Jeminkote!“ :-). Jeden z nich čekal na rohu, druhý stál chvilku opodál, a my v tu chvíli na něj měli náskok pár desítek metrů. Do cílových dveří se jim ovšem podařilo vecpat těsně před námi. Naprosto negentlemansky nedali přednost dámě :-).
Šesté místo, poslední vyhlašované, bylo přesto vynikajícím úspěchem. I čas 19 hodin 6 minut (rychlostní průměr 10 minut na kilometr) je též super, za námi zůstalo docela dost hodně dobrých borců. Spolu se sedmými Berouňáky a osmými Horovými jsme tak vytvořili českou enklávu v první desítce výsledkové listiny. Jinak na čele převažovali místní domorodci.
Výsledky najdete na webu 5 BV, analýzu naší závodní rychlosti jsem sesumíroval do tabulky mezičasů.
7. 10. 2010 Můj tradiční partner Honza Červák, který se mnou běžel už dva extrémní závody v Beskydech, začátkem října odcestoval na hory do Iránu. Dlouho se mi nedařilo sehnat druhého člena týmu pro závod 5 Beskydských vrcholů. Jako poslední šanci jsem zkusil inzerát na webu závodu 5BV. Kupodivu jsem měl štěstí a ozvala se mi vytrvalkyně z Brna. Na doporučení kamaráda jsem ve výprodeji sehnal i tým, teď už se jen pořádně se doléčit a doufat, že společně s Luckou uspějeme a hlavně že tuhle drsňárnu ve zdraví přežijeme.
6. 10. 2010 Na Krakonošově treku jsem trošku prostydl. Snažím se léčit rýmu za pochodu, úspěchy mám střídavé. Slíbil jsem ale Stavařům, že jim pomohu s pořádáním MTBO v Klánovicích, tak doufám, že se vykurýruju.
3. 10. 2010 Opět jsem dodržel tradici opustit večírek jako poslední a na nedělní start přijít se zpozděním, tentokráte pouze desetiminutovým :-). Běžet už se nám ani moc nechtělo, pochodovali jsme mnohem víc než v první etapě, ale sem tam jsme si klusli. Stavitel Michal Klapka k nám byl poměrně milostivý. 26 km a 1124 m převýšení jsme zvládli za necelých šest hodin, což rozhodně není špatný výkon. Elitní týmy nám ale nadělili ztrátu poměrně hrozivou, viz výsledky. Trasu si zase můžete prohlédnout na cykloserverovém webu.
2. 10. 2010 Konečně jsme se dočkali toužebně očekávaného Krakonošova treku, kde se letos v mixech sešla hodně kvalitní konkurence. Musím sportovně uznat, že na ně nemáme. Zatím :-).
Sobotní etapa byla nádherná. Z Malých Svatoňovic jsme se přes Křížovou cestu nad Stárkovem, vyhlídku Vysoký Kámen pšesunuli na Ostaš. Bohužel jsme zvolili postup zleva po neznačených cestách, který jsme sice umapovali, jenže ke kontrole na Frýdlantské vyhlídce jsme se museli prodrat houštím a polem boulderů. Následoval sešup po červené na světlinu v hustníku nad Pěkovem, který z ortofotky prý staviteli něco připomíná, viz foto. Proto nás donutil prodírat se tam a zpět téměř neprostupným smrkovým hustníkem. Následovala návštěva Sluje Českých bratří, horolezecká vložka na Kočičím hradě a výplaz na sousední kopec Hejda. Při postupu na předposlední kontrolu na rozhlednu Lenka nás vypekla mapa. Měli jsme jít po cestě, jenže ta zarostla kopřivami a lebedou a kolem ní vyrostly mohutné oplocenky. Ty jsme se pokusili oběhnout, což stejně nešlo. Kdybychom prošli skrz rovnou, ušetřili bychom několik minut. Během postupu na poslední kontrolu na Čápu nám oběma došla voda. Naštěstí jsme několik hrnečků vyžebrali od rodinky opékající buřty.
Naše postupy jsem zamaloval na web cykloserver. 36 km se 1724 m převýšení jsme zvládli za 6 hodin 48 minut.
28. 9. 2010 Z četnosti mých příspěvků jste již jistě odvodili, že nestíhám. Pokusím se dnes manko dohnat či aspoň zmírnit. Výběh na Milešovku jsme zvládli za 2 hodiny osm minut, což byl průměr 7.2 min/km.
25. 9. 2010 Příprava na Krakonošův trek spěje do finále. Dnes jsme s Pavlou Jiráskovou absolvovali již třetí společnou tréninkovou jednotku tento týden. A rozhodně jsme se neflákali. Za necelých 61 minut jsme za mírného deště vyběhli na vrchol Loučné (6.5 km/600 m převýšení). Měl jsem s sebou foťák a průběžně monitoroval Pavlin běh. Z pořízených záběrů je patrné, že i tak velký krpál lze vyběhnout s úsměvem :-).
Během úterního státního svátku plánujeme ještě společnou účast na 17.5 km dlouhém krosu výběh na Milešovku. A v pátek hurá do hor!
24. 9. 2010 Tak jsme se s Wormem opravdu dostali do televize, a to hned několikrát. Můžete si nás pustit, třeba i opakovaně :-), v reportáži ČT.
21. 9. 2010 Je čas analyzovat náš výkon na 7 Beskydských vrcholech. Mezičasy na jednotlivých kontrolách jsem srovnal do tabulky a spočítal rychlosti postupu na jednotlivých úsecích. Zde máte přehlednou tabulku mezičasů.
Nějak se mi nepozdává údaj o délce trati uváděný pořadatelem. Kdyby to bylo opravdu 87 kilometrů (prý změřeno pomocí GPS), tak bychom šli rychlostí 7 km za hodinu, což je v těch kopcích asi blbost. Když za základ vezmu mé měření dle webu Cykloserver, tak mi vychází, že jsme běželi v tempu 6 km/hod. To sice v těch kopcích vypadá rovněž neuvěřitelně, ale je to fakt :-). Navíc jsme si ověřili, že dokážeme držet krok s opravdu hodně dobrými závodníky.
18. 9. 2010 Nabuzeni loňským úspěchem v závodě 5 beskydských vrcholů, přihlásili jsme se s Honzou Červákem - Wormem na ještě extrémnější akci, Beskydská sedmička. Startovalo se v pátek 17. 9. z náměstí ve Frenštátu p. Radhoštěm. Po počátečním povinném „lampionovém průvodě“ přes město konečně zazněl startovní výstřel (jeden výstřel ovšem nestačil, museli kvůli nám uspořádat ohňostroj) a my vyrazili do poměrně teplé noci (měl jsem na sobě pouze dederon, až nad ránem na Lysé hoře jsem pod něj dal moiru). Kvůli ochraně přírody se mělo běžet pouze po značených turistických značkách a po cestách vyznačených pořadatelem.
Už ve stoupání na Velký Javorník (918 m.n.m.) se od téměř dvoutisícového davu šílenců oddělil hlouček maxišílenců, mezi kterými jsme se kupodivu drželi i my s Honzou. Na úvodní kontroly jsme přibíhali s minimální ztrátou, takže na každé z nich se mnou natáčela rozhovor kamera České televize. Doufám, že ty moje kecy vystřihnou :-). Po Radhošti (1129 m), Čertově Mlýnu (1206 m) přišel výstup na obávaný Smrk (1276 m). Honza mi tam dost utíkal, samozřejmě jen proto, že já zas musel hovořit na kameru :-). No, nahoře už kamery nebyly, a utíkal mi taky :-(. Těsně před vrcholem nám sdělili, že běžíme na pěkném pátém místě, ale v protisměru jsme kupodivu potkali týmů šest. Až po závodě jsem se od pořadatelů dověděl, že na parkovišti v sedle Pindula čekali na některé čelní týmy 4 místní nabušenci, kteří sice nezávodili, ale znali trasu a provedli své kámoše nástrahami záludných odboček, na kterých my neználci občas zaváhali. Každý jsme holt nějaký, my si zas od děvčat na kontrole Smrku vysloužili pochvalu, že jsme první veselý tým. Borci před námi prý hned odběhli, aniž by z nich vypadlo byť jen jediné slůvko. Na rozdíl ode mne :-). Popili jsme čajík z termosky, pokecali a Worm do sebe zasunul perník (věřím, že byl dobrý, ale já se bál, že bych se udusil).
Následoval nejtěžší úsek závodu. Sešup po žluté k přehradě Šance a vzápětí zalamovák na Lysou horu (1323 m). Loni během závodu 5 BV jsme to šli v protisměru, tož jsme měli respekt. Nicméně na Lysou jsme vyšplhali chvilku po čtvrté hodině ranní, o dvě a půl hodiny dříve, než jsme původně plánovali. Ztráta na vítěze stále překvapivě malá, 20 minut (po necelých 50 km). Jelikož jsme celou cestu požírali jen sladké čokolády apod., uvítali jsme, že právě otevřeli bufet Šantán. Mně bohužel téměř dvacet minut trvalo, než jsem do sebe nasoukal horkou česnečku a doplnil vodu do camelbagu. Ale polévka byla vynikající, ušetřila nám zastávku v občerstvení na Zlatníku a dodala sil do následujícího výběhu na Travný (1203 m). V šíleném tempu jsme tam jeden tým předběhli a druhý dotáhli na dohled. Bylo patrné, že jeden z nich už má dost, my byli plni elánu… Jenže ne vše se podaří stoprocentně. Náročné seběhy po kamení a asfaltu, které během předchozích 60 km ničily Wormovo kolena, se začaly projevovat čím dál víc. Místo útoku na čelnější pozice jsme museli výrazně zpomalit. Do mírných kopců a po rovině jsme ale stále byli schopni klusat.
V závěru jsme se museli vypořádat s tím, že pořadatelé chybně postavili 6. kontrolu. Měla být na Ropici (1082 m), ale ve skutečnosti stála u vrchu Lipový. Následující odbočka k poslední kontrole na Velkém Javorovém (1031 m) nebyla vůbec označená, ale s tím si každý, kdo má aspoň minimální zkušenosti s mapou, hravě poradil. Závěrečný úsek do cíle v Řece, na kterém rovněž žádné značky nebyly (v úvodní části přitom pořadatelé odbočky mimo turistické trasy perfektně vyšipkovali a vyfáborovali), už ovšem rozumně řešit nešlo. Tedy šlo, ale potupnou obíhačku oklikou po zelené jsme zamítli, přestože teď víme, že by se asi vyplatila. Mapa tam vůbec nesedí, cesty vedou jinak a k tomu prudký sešup, jako stvořený na devastaci kolen. Ale nějak jsme to přetrpěli a závěrečný doběh po silnici už jsme zas absolvovali v poklusu.
Celý závod měřil 87 kilometrů s převýšením přes 5500 metrů a my jej absolvovali za 12 hodin 44 minut. Celkově jsme obsadili 7. místo z asi 1000 přihlášených týmů. Vyhráli trénovaní specialisté na Adventure race, výsledky najdete na webu Beskydské sedmičky.
Do cíle dorazila zhruba třetina závodníků, ale dva borce musela zachraňovat horská služba. Úspěšně, ale ředitel závodu kvůli tomu v sobotu ve 22:00 závod ukončil a za pomoci autobusů stáhnul z trati všechny zbylé vytrvalce, včetně Martina Žáčka s Lenkou Sýkorovou.
12. 9. 2010 V neděli jsem se zaběhl podívat na Nebeskou skálu u Stráže nad Ohří (9 km, 476 m převýšení). Na foťák jsem si vzpomněl až na třetím kilometru, škoda. Na vrchol kopce s pěkným čedičovým útesem a zříceninou hradu Himelštajn mi to trvalo 1 hodinu 1 minutu. Poté jsem se vydal směrem k čedičové žíle nad obcí Boč, kam mne měly dovést neznačené lesní cesty. Některé z nich ovšem existují pouze v mapě, tudíž jsem se k této přírodní památce musel prodírat divokým terénem zarostlým trním, kopřivami a rozdupaným spárkatou zvěří. Dolů do Boče jsem zas běžel lesem udusaným hovězím dobytkem. Přes řeku Ohři jsem se doslova přehoupnul po houpavé lávce a červená značka mne dovedla zpět na silnici Stráž - Okounov. Celkem jsem si klusnul 16 km, 711 m převýšení. Zde máte detaily z neděle.
11. 9. 2010 Rodinný výlet na chatu v Okounově jsem si zpestřil pobíhámím po okolních kopcích. V sobotu jsem dal rodince hodinový náskok a vyrazil za nimi směrem na Měděnec. Doběhnul jsem je ale už na zřícenině hradu nad Perštejnem, kde se dětičky zasekly. Já spěchal na kopec s tím, že se nahoře ještě trošku proběhnu, sestoupím dolů, připojím se k turistické sekci a vyjdu s nimi pěšky.
Ke kapličce Panny Marie Pomocné (9 km, 733 m převýšení) jsem dorazil za 1 hodinu 14 minut. Trasu jsem zakreslil na webu cykloserver.
Poté jsem se vydal po silnici do Horní Halže a spustil se dolů potokem, ve kterém lze údajně nalézt polodrahokamy. Hned po pár stech metrech jsem na dně spatřil několik červených kuliček, bohužel jen jeřabiny :-). Ale potůček je velmi pěkný. Teče prudkým spádem údolím plným padlých kmenů porostlých mechem, poskakuje po kamenech a skalkách se spoustou minivodopádů. Silně mi to připomínalo divočinu ve Slovenském ráji. Na jednom z kluzkých kamenů mi ale podjely nohy tak, že jsem padnul na záda. Natáhnul jsem si přitom šlachy levé nohy (koleno a kotník). Naštěstí (snad) bez následků.
Turisty jsem doběhl před závěrečným stoupáním v Kamenné. V Měděnci jsme si dali hovězí guláš a zamířili ke kapli. Bohužel jsme nestihli návštěvu staré štoly, personál prý potřeboval odejít dom o hodinu dříve.
Cestou domů jsme navštívili nedaleké skály - Sfingy. Jsou to tzv. “mrazové sruby”, vypadají opravdu impozantně a je z nich nádherný výhled. Můžete si prohlédnout fotky ze soboty, které většinou fotila Dáša. Pohledy z vysokých skal jsem přidal já.
5. 9. 2010 Po probuzení v neděli kolem sedmé jsem neodolal a vyšel ven vyfotit si ojíněnou trávu, třpytící se v záři ranního sluníčka. Přízemní mrazíky jsou ovšem v těchto místech poměrně časté i během léta.
Dopoledne jsem dokompletoval fotky potenciálních shromaždišť a parkovišť a hned poté jsme vyrazili po hřebenech Krušných hor zpátky do Ostrova. Proběhli jsme okolo Velkého močálu, kde mne zaujala asfaltka, kterou zřejmě ochranáři po vyhlášení Národní přírodní rezervace Rolavská vrchoviště zakážou používat. V Horní Blatné jsme si dali každý po dvou džusech a pokračovali dále přes Blatenský vrch, Hřebečnou, Mrtvý rybník, Abertamskou zatáčku na Jáchymov. Z něj jsme si dali ještě poslední dost nepříjemný výběh do kopce po zelené s odbočkou na Popovský kříž a pak už hurá dolů přes pole do cíle. Trasu (43 km, 942 m přev.) si zase můžete prohlédnout na webu cykloserver. A ještě se můžete mrknout na fotky z neděle.
4. 9. 2010 V rámci přípravy na závod 7 Beskydských vrcholů jsme si s Honzou Červákem potrénovali v Krušných horách. V sobotu jsme vyběhli z Odeře, kam nás z Ostrova vyvezla Monča Oncirková, přes Černé jezero, Nejdek a Šindelovou do Přebuzi, kde jsem potřeboval obhlédnout terén a hlavně plochy vhodné jako shromaždiště rogainingového MS 2012. Trasu výběhu (34 km, 1236 m přev.) jsem zakreslil na web cykloserver. Po obědě v pensionu Kovářská bouda jsme ještě na pětikilometrový výběh po okolí a pořídili moc zajímavé fotky z přebuzských lesů.
Večer jsem měl sraz s místním starostou. Přestože jsem se zaříkal, že si potřebuji odpočinout, seznamování se protáhlo do půl jedné v noci :-).
31. 8. 2010 Poslední cesta do práce na kole, od 1. září jezdím tramvají :-). Teda ráno bylo tak hnusně, že jsem zvažoval, že tramvají pojedu už dnes, ale poslední jízda je poslední jízda, promoknul jsem cestou tam i zpět :-).
30. 8. 2010 Do dalšího pondělního výklusu do Hrobu se mi moc nechtělo, venku zima, foukal vítr a sem tam i přeháňka. Jenže už jsem několika lidem vytroubil, že tam dnes poběžím, tak jsem sám před sebou nechtěl být za mluvku. Občas se takovýmto způsobem motivuju. Nakonec jsem tedy vyrazil a po kratším přemítání dokonce zaplašil i kacířské myšlenky, že stačí doběhnout jen do Oseka.
Za odměnu jsem se dozvěděl, že dřu opravdu jako kůň. Na hrázi Oseckého rybníka mne totiž předjela krásná jezdkyně na hnědém oři. Chvilku vydržela za mnou, pak zvolala, že “jede zprava”, a šla přede mne. Jenže přišel asfalt, na kterém já svoje kopýtka šetřit nemusím, takže jsem si mohl i já zakřičet, že “jedu zleva” :-) a zas jsem je předběhl. Usmála se, že to neva, že mne zas brzo předjedou. Kopec k Oseckému nádraží jsme šli vyrovnaně, pak ale mí soupeři zpomalili a už jsem je nepotkal.
29. 8. 2010 V pátek jsem si vyrazil za dětmi do Náchoda. Babičky jim asi přisypávají do jídla droždí, pěkně mi tam nakynuli :-). V sobotu časně zrána jsem pokračoval ve stylu nastoupeném pondělním výklusem do Hrobu a zamířil i do Pekla. Zkrátka zvykám si :-). Docela lilo, během těch 16 km jsem pěkně promoknul, ale běžel jsem velmi svižně.
Ještě ten samý den jsem se potřeboval přesunout na OB závody do Jesenice. Do Litvínova mne dovezly autobusy, odsud jsem pokračoval na kole nejprve silnicí smrti na Most a dále směr Žatec, Blšany. Cesta byla delší a kopcovatější, než jsem čekal, a batoh na zádech mne rovněž neurychloval. Kamionů jsem naštěstí potkal jen pár, horší ale bylo, že se mi vybily baterky předního světla. Zjistil jsem to ještě za šera, ale až po půlhodině jízdy tmou mi došlo, že tužkovky prodávají v jakékoli benzínce. Za nápad (pozdě, ale přece) jsem se na pumpě odměnil houskou se salámem. Jenže výměna baterií se mi nezdařila. Horní kryt mi po odšroubování spadl na zem, kde něco cinklo. Na zemi pod krytkou ležel jakýsi plíšek, který vypadal jako víčko od plechovky, já ovšem předpokládal, že vypadnul zevnitř. Několik minut jsem se v pološeru pokoušel zjistit, kam s ním. Bez úspěchu, světlo se mi bohužel zprovoznit nepovedlo. Tak jsem ten kousek kovu přibalil k vybitým článkům a pokračoval dál. Navíc jsem v tom zmatku úplně zapomněl zapnout aspoň zadní červené světlo, takže jsem se chvilku pokoušel darovat orgány úplně po tmě. Sebevražda se nakonec nekonala, i blbec může mít občas kliku :-). Světlo se mi podařilo zprovoznit až v teple hospody a víčko od plechovky konečně doputovalo do koše :-).
V neděli jsem přejel na shromaždiště jesenického Labyrintu. Našel jsem tam vše při starém, včetně Ríši Samohýla :-). Já si oběhnul Krtské lomy a Viklan a vydal se dom. Větší část cesty mne tentokráte svezl vlak.
26. 8. 2010 Včera jsem si v příjemné společnosti odkroužil několik koleček okolo Matyldy na in-linech. Dnes mne čekal další výběh na Loučnou. Už ráno cestou pro snídani do kantýny jsem oznámil útok na rekordní čas. Oznámil jsem to jen sobě, ne médiím, která by to určitě otočila proti mně, nebo lidem (ti by se mi vysmáli, kdyby to nedopadlo). Už na startu jsem se nějak víc zadýchával než jindy a hned jak jsem vyběhl nad Meziboří, začalo pršet. Navlhlou rouru flájského vodovodu (metr a něco v průměru) se mi podařilo překonat až na třetí pokus, vzápětí přestalo pršet a začalo lejt :-). Místo na překonání rekordu myslel jsem na to, o kolik jsou můj zavodněný dres a boty těžší, a zda se stačím vrátit dřív než nastydnu :-). Přes ztížené podmínky jsem ale v tempu nepolevil, a když jsem nahoře na Hoře zmáčknul stopky, ukázaly 47 minut 9 sekund, což znamená vylepšení mého předchozího osobáku skoro o dvě minuty :-).
23. 8. 2010 Minulý týden jsem měl odpočinkový, samý den tréninkového volna a podobné slasti :-). V sobotu i v neděli jsem v rychlejším tempu odběhl kratší tréninky v lesích okolo Litvínova. Dnes jsem absolvoval 23 km výklus do Hrobu, a to v rekordním čase 1 hodina 1 minuta. Na obrátce mi klekly hodinky, takže celkový čas až domů změřený nemám. Ale určitě byl dost dobrý.
16. 8. 2010 Přežil jsem svůj první bikový závod - dvě etapy Six numbers. Jako cyklista amatér jsem očekával problémy, a také se dostavily. Hodně často jsem potupně kolo vedl, k tomu jsem přidal mapové chyby. V sobotu jsem si trasu naplánoval dobře, jenže jsem na několika klíčových místech zabloudil. Zapomněl jsem si vzít do kapsy busolu a bez ní jsem se při postupu na nejtěžší 80bodovou kontrolu ztratil. Nedokázal jsem v terénu rozpoznat správné odbočky, ani sledování stop soupeřů k úspěchu nevedlo, naštěstí jsem potkal Jelena a ten mi ukázal kde je sever. Ztratil jsem min. půl hodiny, další zásek jsem předvedl při postupu na sběrku, když jsem se rozhodl střihnout si to přes pole, což bylo správně, ale člověk nesměl sjet k falešnému rybníku. Najel jsem 77 kilometrů, ale s 45 trestnými minutami. Trasu závodu jsem zakreslil na web Cykloserver.
Po sobotním výkonu jsem v sobě před nedělním startem marně hledal sílu poprat se o výsledek, a už dopředu jsem tak nějak rezignoval. Vůbec se mi nechtělo vymýšlet nějakou strategii, prostě jsem jen tak vybral prvních pár kontrol, na které chci dojet, a vyrazil jsem co nejrychleji směrem na větrný mlýn u rybníka Světlík. Jenže při průjezdu Rumburkem jsem nezvládnul objížďku rozkopané silnice a vyhodilo mne to na úplně jiné výpadovce. Tak jsem si chtěl orazit kontrolu pod rozhlednou Dymník, ke které měla vést šotolinová cesta. Ta bohužel v lese přešla do blátovky a i tu jsem nakonec ztratil. Jelikož jsem nevěděl, kde přesně se nacházím, tak jsem se na lampion po kratším hledání vykašlal. Odjezd po modré značce měla být též zpevněná, bohužel nebyla a já musel zas kolo tlačit. Nádherně promrhaná úvodní hodina závodu :-(. Přemýšlel jsem, že se vrátím zpět do bufetu, ale nakonec jsem se přiměl 61 km a 8 kontrol (z toho dvě byly ukradené). Ještě zákres nedělních postupů. Tentokráte “jen” 20 trestných minut :-).
11. 8. 2010 Vítáme všechny nové návštěvníky našeho webu. Dnes jsem se projel na kole a do soboty mne čeká pouze tréninkové volno :-). A pak… To jsem fakt zvědav. Z té nedělní čtyřhodinové projížďky mne bolí zadnice ještě teď :-).
8. 8. 2010 Jelikož se příští víkend, pokud mi to povodně dovolí, chci zúčastnit dvou čtyřhodinových etap MTBO závodu Six numbers, potřeboval jsem si ověřit, kolik vlastně dokážu na kole za těch 240 minut ujet.
Přesně za pět jedenáct jsem vyrazil od baráku. Hned po startu jsem si přidal smyčku po Litvínově, jelikož jsem ze zvyku vyrazil jak jezdím vždycky a ne tam, kam jsem dnes měl naplánováno. Na první kontrolu jsem jel po paměti bez mapy, trošku jsem zabloudil a musel tlačit bicykl pár desítek metrů lesem. Už na první kontrole se potvrdilo, že v terénu na kole nejsem zrovna nejrychlejší. V lese jsem před každou louží nebo při trošku složitějším povrchu hned vyskakoval z nášlapů. A když jsem seskočit nestihl, ustlal jsem si do měkké trávy.
Na druhou kontrolu mne čekalo 10 km a výjezd až téměř na vrchol Stropníku (620 m převýšení). Jel jsem svižně, ale trošku jsem se i šetřil. Ten prďák je totiž docela výživný. Zas mne zdržely louže, a když jse se konečně vyštrachal nahoru, pohled na hodinky mne moc nepotěšil. Za hodinu dvacet min. 15 kiláků, to teda moc objet nestihnu. Za jízdy jsem rozhodl které kontroly vynechám, abych se do cíle na Dlouhé Louce dostal v limitu. U Cínovce se mi podařilo přejet odbočku. Byl jsem správně, akorát jsem jí úplně přehlédl. Utěšoval jsem se, že při závodě by mne zastavil lampion. Do Německa jsem zajel jen symbolicky pro jednu kontrolu a pak jsem spěchal směrem na cíl. Sebral jsem Grunwaldské rašeliniště a mířil k silnici na Dlouhou Louku. Těsně před ní se cesta zněnila v louku, kterou jsem sice nějak projel, ale zároveň si do přehazovačky namotal trávu. Takže namísto toho, abych na silnici mohutně zaspurtoval a popral se s limitem, musel jsem několikrát čistit převody. Stejně se mi to úplně nepodařilo, tak jsem raději ani nepřehazoval a poměrně rezignovaně se vyplížil k hospodě Na Rozcestí. S výsledkem 55 km a 17 trestnými minutami bych asi díru do světa 6 numbers neudělal :-(. Třeba se mi v Lužických horách podaří najít víc postupů po silnici, ale zatím to vidím dost černě.
Teď jsem si to doma vše spočítal, kilometry, převýšení, rychlost na jednotlivých postupech. Ať dělám co dělám, jedu 5 minut na kilák :-).
Detaily viz tabulka s mezičasy, kilometry, převýšením…. Trasu mého tréninku si můžete prohlédnout buď na webu Cykloserver, detailní postupy na GIF obrázku.
7. 8. 2010 Po včerejším tréninkovém volnu jsem si na dnešek naplánoval čtyřhodinový cyklovýjezd s mapou Krušných hor 1:50000. Před Six numbers (přihlásil jsem se příští vikend na dvě etapy) si chci si vyzkoušet kolik se aspoň řádově dá za 240 minut ujet. Už druhý den ale prší tak, že dojde max. na nějaký výběh, třeba na Loučnou. Zítra už se má počasí zlepšit, tak jsem zvědav, jak odložený test dopadne.
Ještěže jsem svůj záměr vyběhnout na Loučnou zveřejnil na internetu, jinak bych určitě nevytáhl paty z domova. Po sežrání dvojité porce špaget, kterou jsem měl přichystanou jako odměnu za přežití cyklotréninku, mám plné břicho ještě teď. A věřte, že vybíhat s plným bachorem 600 metrů výškových není žádná legrace. Naštěstí se mi rozvázala tkanička a jednou jsem z boty vyndaval kamínek, takže jsem si i odpočinul :-). Nahoře jsem byl za 50 minut, tedy jen o minutu za rekordem. A co je hlavní, oběd jsem v žaludku udržel i během výběhu do 7. patra. Ušetřím tedy za večeři :-).
3. 8. 2010 Na webu jsem si našel, že salmonelóza má inkubační dobu 48 hodin či méně. Jelikož poslední potenciálně nakažené vejce jsem pozřel v neděli kolem 14:00, do půl hodiny by u mne ta choroba měla propuknout. Zatím, zaklepu na dřevo, na sobě nic zvláštního nepozoruji.
1. 8. 2010 Děti v Náchodě, Dáša odjela na chatu, tak jsem si zase jednou na sebe připravil sebevražedný víkend. Za prvé jsem si naordinoval dvoufázový trénink. Na sobotu 30 km kolo a navečír 25 km in-line na Matyldě, dnes dopoledne jsem začal 25 km in-line a před večeří přidal 8 km střídavě (se zrychlenými výběhy do kopců). Tohle vše jsem s vypětím sil přežil, ale bohužel jsem na své zdraví zaútočil ještě jinak. K nedělní snídani jsem si totiž uvařil několik zkažených vajec na měkko. Že jsou uvnitř plesnivá, což jsem ještě v životě neviděl :-(, jsem zjistil až když jsem měl dvě v sobě. A to jsem ze stejného plata v sobotu bez jakéhokoli podezření usmažil selskou omeletu. Tak jsem zvědav, jaké následky mi mé hodování přinese. Můžete sázet, zda mne schvátí otrava plísňovými toxiny, nebo salmonelóza.
29. 7. 2010 Dva KRK týmy se chystají na letošní MS na Novém Zélandu. Spustil jsem přípravný web výletu, který nyní oficialně zpřístupňuji pro veřejnost. Časem na něj budu přidávat další a další informace nejen pro účastníky zájezdu.
25. 7. 2010 Ze soboty na neděli jsem strávil romantickou noc ve dvou pod skalním převisem. S Foxem. Stačilo slíbit, že mu v lese něco postavím. Doplnění pro ty, které by mi třeba malinko záviděly – postavil jsem mu část kontrol jeho OB/MTBO duathlonu v Mlýnech. Jelikož v hlavní trempské jeskyni bylo už plno, museli jsme se bohužel spokojit s tzv. „Nouzákem“. Dva lidé se tam vejdou jen stěží, proto jsem se raději uložil na trávě už skoro pod širákem. Naštěstí mraky se dost vyřádily už odpoledne, během noci nespadla ani kapka, dokonce občas vylezly i hvězdičky :-).
Závod samotný se docela vydařil. Jak je patrné z výsledků, všem přihlášeným se v lese líbilo. I vítězové v něm vydrželi přes 100 minut :-).
Ještě přidávám odkaz na fotky od Igora Gáluse.
23. 7. 2010 Ještě mi přišlo pár dalších fotek z minulého víkendu, takže zveřejňuji i Hrabiho fotoalbum.
19. 7. 2010 Zpracoval jsem Foxovo fotky z Jeptišky a Česko-saského Švýcarska.
18. 7. 2010 Podařilo se mi přežít turisticko-horolezecký víkend. Fox nás vylákal na feráty do Česko-saského Švýcarska. Ferraty tedy tyhle klettersteigy připomínaly jen vzdáleně. Trošky lezení jsme si užili pouze na nejtěžší z nich, Rübezahl, která měla odpovídat černým cestám v Itálii. Jenže ani přes upilovaná železa na nástupu moc obtížná nebyla. Potkali jsme tam partu Němců, která po ní vytáhla velké batohy a k tomu ještě basu piv :-). Klettersteig Heilige Stiege, docela dlouhé a strmé schodiště, jsem si dokonce tréninkově seběhnul a vzápětí vyběhl nahoru (za 6 a půl minuty).
V neděli ráno dost pršelo, tak jsme namísto lezení vyrazili na výlet do Vysoké Lípy, cestou jsme vylezli na Malou Pravčickou bránu a na skalní hrad Šaunštejn. Fotky z obou výletů jsem dal na Picassu.
11. 7. 2010 Když jsem se dnes ráno probudil, nohy mne bolely skoro stejně, jako když jsem včera usínal. Tzn. přiměřeně :-).
Před obědem jsem si zajel zabruslit na Matyldu. In-liny procvičily zas jiné svalové skupiny, nicméně vnímám, že mé dolní končetinky jsou poněkud znavené. Uvidíme, jak se vyrovnají s podvečerním výklusem do Oseka.
Tak to mám za sebou. Tempo tedy zrovna rekordní nebylo, ale žádné vážnější problémy nenastaly.
10. 7. 2010 Vypravil jsem se s Foxem do Mlýnů, abychom potrénovali a olístečkovali zbylé kontroly OB duathlonu, který tam Fox chystá na neděli 25.7. Přidala se k nám ještě Jitka Klinkerová.
Milan rozhodl, že několikrát obkroužíme okruh 3.6 km se 75 m převýšení, přičemž tempo běhu bude určováno jeho tepem. Začali jsme na 60 % tepové frekvence a každé další kolo jsme měli jít o 10 vteřin rychleji. Už úvod jsme prý šli rychleji než jsme měli (17:50), druhý okruh jsme napálili ještě víc (17:10) a třetí jsme stihli těsně pod 17 minut. Ve finále už jsme nemuseli šetřit síly, šlo jen o to nevytuhnout. Výsledný čas 15:13 byl o dost rychlejší než původně naplánováné hodnoty. Jitka absolvovala kola tři a byla rovněž spokojena. Pot z vydařené dopolední fáze jsme spláchli v nedaleké přehradě a poté i v hospodě v Mlýnech jedním Březňákem.
Jíťa odjela dom a my s Foxem vyrazili na odpolední výklus. Lístečky Milan zapomněl doma, tak jsme v lese pouze ověřovali, zda jsou vybrané kontroly použitelné pro závod. Přestože jsme těch necelých 5 kiláků absolvovali volným tempem, v tom vedru jsme se pěkně zapotili.
5. 7. 2010 No ono se mnou teď v létě asi moc lidí komunikovat nebude. Neva, už pár let vím, že nejlíp si stejně pokecám sám se sebou :-). Správná odpověď na včerejší otázku zní - odpoledne se nezadařilo, až v podvečer jsem se namísto večeře přece jen přinutil k výběhu. Svižným tempem jsem vystoupal do svahu nad Litvínovem a síla vůle nedovolila mým ztuhlým nohám otočit se dřív než na konci traverzovky těsně pod Mezibořím. Cestou dolů jsem si dvakrát zavazoval tkaničky u bot, takže před závěrečným výběhem do sedmého patra jsem byl relativně odpočatý :-).
Na dnešní dopoledne jsem si naplánoval 22 km výklus do Hrobu. Ačkoliv ještě ráno jsem si v duchu připomínal, že určitě nesmím vyrazit bez ledvinky s pitím, má hlava děravá si na ní vzpomněla až na otočce v Křižanově. Hodinu a půl jsem vydržel vcelku bez problémů, ale závěrečné kilometry v žáru poledního slunce byly fakt utrpením. Nicméně dokázal jsem se kousnout. Uf.
4. 7. 2010 Ve víkendových vedrech se zkouším trápit dvoufázově. V sobotu dopoledne na kole, po obědě na in-line dráze na Matyldě. Nedělní dopoledne jsem prokroužil zas na Matyldě. Je to tam nějaké rychlé. Ty čtyři kilometry jezdím mezi 12 a 13 minutami v “odpočinkovém tempu”, včerejší rekord 9 minut 30 sekund jsem si dnes ještě zlepšil na 9:12. V okolí pláže jsem musel jet opatrně, jelikož se tam motali lidi, ale jinak se na dráze pohybovalo jen pár bláznů, je fakt horko.
Teď se válím doma ve stínu a jsem zvědav, zda se vykopu i na odpolední fázi. Dole v shoutboardu můžete tipovat, jak to dopadne.
2. 7. 2010 Od pátku jsem slaměný vdovec se závazkem. Dáša odvezla děti do Náchoda a doma jsem zůstal jen s Verčou (kdo neuklízí pokoj, má babičky zakázané). Minule jsem samoty využil k tomu, abych mohutně potrénoval, nyní se mi nějak do ničeho nechce.
29. 6. 2010 Moc se mi do toho nechce, jenže povinnost je povinnost. Ale k čertu s osobními pocity, vždyť vlastně letošní MČR v rogainingu dopadlo pro KRK výborně. Áda s Jitkou obhájily loňský titul, další zlato v hlavní kategorii přidal také Ondra Skripnik, který běžel s R. Čechem. Já do Beskyd odjížděl na blind, jelikož jsem k sobě nedokázal sehnat žádného partnera. O tom, co na mne v Beskydách čekalo, píšu v následující reportáži.
23. 6. 2010 Dnes jsem bez zranění absolvoval poslední předrogainingový trénink. Závěrečné schody už skáču jak srnka, tak doufám, že mi Šumák sežene někoho do páru. Slíbil nějakého nadupaného Poláka, ale zatím se neozval. Naše výprava odjíždí do Beskyd v 16:26 Pendolinem z Hlaváku, můžete nám přijít zamávat :-).
20. 6. 2010 Po návratu rodiny od moře mé tréninkové úsilí zase trošku polevilo. Stejně se nemá cenu honit, teď si jen házím korunou, zda na rogaining pojedu jako diviak či vůbec.
Zase jsem se projel s in-liny po hipodromu (20 km). Vylepšil jsem si osobní rekord na okruhu na 8 minut 15 sekund, ale nejel jsem ještě úplně naplno.
13. 6. 2010 Na dnešek jsem si naplánoval, že vyzkouším použítí trekových hůlek při výběhu na Loučnou. Pořídil jsem si je loni poté, co mi při závodě 5 Beskydských vrcholů do prudkých kopců ucházeli i hůlkaři, kteří byli na rovině nebo v mírném kopci pomalejší než já. Pokud by se mi tyčky osvědčily, tzn. že bych nahoru vyběhl rychleji než kdykoli předtím, možná bych hole zkusil i na nadcházejícím rogainingovém mistrovství ČR v Beskydech.
Po včerejším výklusu jsem byl krapet zmožený, trénink jsem po celý den odkládal, až k večeru jsem přece jen vyrazil. Hned na startu jsem se jen těžko rozdýchával, až na rovnějším úseku těsně před Mezibořím jsem se jakžtakž rozběhnul. Přesto jsem už v půlce trati začal pochybovat, zda test hůlek bude při mém stavu vůbec průkazný. K tomu jsem si těsně pod Loučnou příliš “nakrátil” střihačku a namísto po pěšině, která vede k plotu obory, jsem pěkně dlouhý úsek pajdal houštím a pasekou s rozbitým terénem posetým kamením. Přesto jsem za svým nejlepším časem zaostal o cca minutu, takže ty kouzelné hůlky asi fakt fungují :-). Teď jenom vyřešit co udělám s mapou a busolou.
12. 6. 2010 S Foxem jsme absolvovali další dálkový přeběh. Z nádraží v Zahrádkách jsme proběhli údolím Peklo, pokračovali přes Babylon, Stvolínky a Litice na vrchol Vlhoště (613 m.n.m.), který leží uprostřed chráněné rezervace, dle cedulí zřízené kvůli ochraně vzácného ptactva. No nevím, žádné ptáky, co se neobejdou bez ochrany, jsem tam neviděl. Dokonce ani když jsem si odskočil na malou.
Pokračovali jsme k Huse, kterou se Milan rozhodl vynechat, stejně jako Tisící kámen. Že prý už to zná. Zaběhnul jsem si tam tedy sám a sešli jsme se v občerstvovně ve Skalce. Tam jsem porušil své zásady, že při tréninku či závodě pivo nepiju. Svijany 11°C mi aspoň trošku spravily chuť po přeslazeném čaji. Po žluté značce jsme doběhli na Helfenburk (neplést jako íá s Helfštýnem!!!), z něj dolů do údolí, nahoru do kopce a zas dolů po silnici do Úštěka. Celá má trasa měřila přes 31 km (měřeno jen ledabyle), převýšení 1191 m, a zvládl jsem jí za 4 hodiny 49 minut (neběželi jsme v kuse).
Pršet začalo až když jsme v podloubí na náměstí v Úštěku popíjeli kofolu. Náš výkon jsem orientačně zakreslil na web Cykloserver a fotky nahrál na Picassu.
6. 6. 2010 Ufff! Dopoledne jsem zaběhl jeden z nejrychlejších časů po traverzovce směrem na Meziboří a zpět, po poledni jsme s Honzíkem odjeli cyklotramvají do Mostu, kde jsme navštívili místní hippodrom. Synátor se vydal objíždět okolí na kole a já začal kroužit po asfaltu 3.37 km dlouhé in-line dráhy. Pokaždé jsem jel tři okruhy naplno a jeden odpočinkově. V závěru už jsem měl fakt dost, ale kousnul jsem se. I vy se o tom můžete přesvědčit, jelikož jsem své mezičasy zpracoval do následující tabulky.
5. 6. 2010 Nakonec k žádným důvěrnostem nedošlo. Uvidíme zítra, kdy po dopoledním běhání mám v plánu vyzkoušet nově zakoupené in-liny. Já vím, v mém věku bych už neměl tolik blbnout, ale přece mi ty poslední záchvěvy nebudete zakazovat.
5. 6. 2010 Dnes jsem s obavami vyrazil na výběh na Loučnou. Čekal jsem, že vytuhnu, chytnou mne křeče do nohou či rovnou chcípnu. Místo toho jsem si o sedm minut vylepšil osobák, na vrchol jsem doklusal za 49 minut. Konečně se mi totiž podařilo trefit téměř optimální výběhovou trasu, a kromě jedné stezky jsem všechny pěšiny i docela dobře trefil. Přesto mne stopky docela dost překvapily.
Při seběhu dolů do Litvínova jsem vyplašil puštíka obecného, který odpočíval pod rourou tlakového vodovodu.
Teď se jdu ještě projet na kole s Honzíkem. Poprvé si vyzkouším nové SPD šlapky. Ať žije nechráněný styk! S asfaltem :-).
4. 6. 2010 Očekával jsem, že mi megavýklus s Foxem nalije pořádnou dávku motivace do žil, ale kupodivu nastal pravý opak. Mraky na obloze i na duši, k tomu lehké nachlazení, a hned si člověk najde tisíc a jeden důvod, proč po práci raději místo běhání jen sežrat večeři a hupsnout do postele. Zkrátka jsem teď 14 dní proflákal s tím, že stejně červnový rogáč nemám s kým běžet, tak co bych se honil :-(.
Až dnes, kdy Dáša s dětma odjela na dovolenou k moři, jsem se poprvé po delší době přinutil ke běhu. Konečně taky skončilo to strašné sychravé, větrné a deštivé počasí.
23. 5. 2010 Ještě výživnější trénink jsme si dali dneska s Foxem. Vlakem jsme dojeli do nádraží v Těchlovicích (150 m nad mořem) a odsud vyběhli nejdříve na Bukovou horu (683 m.n.m.) a pokračovali přes Zubrnice do Tašova. Odsud už Milan zatočil do cíle na Střekově, já pokračoval až na Varhošť. Vyklusal jsem si schody na rozhlednu a pak se vrátil přes vrch Kukla na hrad Střekov. Celou trasu, celkem 38 km, 1631 m převýšení jsem zvládnul za 5 hodin 13 minut. Zakreslil jsem to i na web Cykloserver. Fotky z překrásné přírody Českého středohoří jsem zas šoupnul na svou Picassu.
22. 5. 2010 V rámci tréninku jsem si vyběhnul na Loučnou. Už mám docela dobrý pocit, 7 km se 600 m převýšení opakovaně dokážu zdolat za 56 minut.
20. 5. 2010 Na vyhlášení do Prahy jsme se vykašlali, jelikož nakonec vyhlašovali pouze první tři týmy a nám se tam jen tak na večírek jet nechtělo.
10. 5. 2010 Právě jsem se dozvěděl, že na vyhlašované 10. místo se naše štafeta dostala až na cílovém doběhu. Čas našeho finišmana byl 6. nejlepší na posledním úseku (z cca 340 soupeřů) a jako jediný z nás nepodlehl ženě :-). I mne jedna baba dostala (a kromě ní také 13 chlapů). Detaily najdete ve výsledcích PIM.
9. 5. 2010 Mé obavy z firemních štafet se nakonec naštěstí nenaplnily. Svůj cíl jít 10 km rychleji než 45 minut jsem splnil s přehledem a nikdo zezadu mne nepředehnal. Naopak já zaříznul několik štafet a nepočítaně běžců, kteří měli v nohách o 20 kiláků více. Nerval jsem to úplně nadoraz, přesto jsem byl docela zvědavý na srovnání mezičasů. Teď už vím, že na mne musel finišman na předávce čekat přesně 42 minut 56 vteřin.
Štafety měly velmi kvalitní obsazení. Na předních místech se umístili profíci, kteří své úseky zvládali v tempu 3.5 minuty na kilák. Např. první úsek vyhrál Lukáš Bauer v čase 34 minut, Martina Sáblíková sice nejela na bruslích, přesto zaběhla také skvěle. Skončila hned za ním, pátá (37:38).
Jelikož všichni členové našeho týmu zaběhli časy lepší, než na jaké si před startem troufali, v celkových výsledcích jsme skončili překvapivě desátí. To mimo jiné znamená, že nás 20. května v hotelu Hilton budou vyhlašovat spolu s ostatními hvězdami :-). Nejlepších deset mužů a žen hlavního závodu už asi bude pobíhat někde jinde, ale třeba se seznámíme s našimi štafetovými soupeři z řad olympijských medailistů. Škoda, že nestihnu vytisknout letáky na skirogaining :-).
5. 5. 2010 Na stará kolena jsem se zúčastnil druhého přespolního běhu ve svém životě. V rámci přípravy na firemní štafetu při Pražském mezinárodním maratonu (poběžím za mou mateřskou firmu Unipetrol) jsem vyrazil do Teplic na Běh kolem Doubravky. Pořadatelé jsou diskrétní, nechtějí mi dělat ostudu, a tak ještě 4 dny po závodě nezveřejnili výsledky. 4.5 km poměrně kopcovité trati jsem odfuněl odhadem za 19 minut a nějaké drobné. Moc rychle mi to neběhá. A ty štafety? Nevím, nevím…
3. 5. 2010 Na prvomájový víkend jsme si naplánovali výlet mimořádným vlakem Regiojet do Děčína. Z Litvínova nás vyjelo pouze osm, ale postupně se obě soupravy Desiro zaplnily. Nafotil jsem pár obrázků z cesty žlutým vlakem.
Rodinka vyrazila do ZOO, já pokračoval do Kytlice, kde Stavárna pořádala OB soustředění. Já si zaběhal individuálně po lesích, odpoledne dorazil i zbytek rodiny a přespali jsme v penzionu U Lucerny. V neděli jsem zas kroužil po Lužických horách a Dáša s dětma sbírala kontroly. Poté jsme se společně zašli podívat na lesní divadlo v Mlýnech a novou přehradu na Bělé, více viz fotky.
3. 5. 2010 Pomalu začínám vyřizovat resty, zde máte reportáž noční můry z bojovky Noční můry. Při tomto závodě jsou na kontrolách plastové pixly se žetony (nebo papírkem se vzkazem, kde tu pixlu máme dál hledat). Často bývají důkladně ukryté. Mapu má každý svou, a k ní vyfasuje popisy upřesňující umístění kontroly, např. výřez OB mapy nebo obrázek objektu, ve kterém je poklad ukryt. Já bohužel až v půlce trati zjistil, že ty pěkné ilustrace mají i jiný, než jen čistě dekorativní význam.
Své postupy jsem zakreslil na Route gadget, teď k nim přidávám i slovní komentář.
29. 4. 2010 Zveřejňujeme první fotky z trati a z vyhlášení vítězů přeboru škol od Jitky Pavlíkové. A vzápětí dorazily i další snímky, převážně z cíle a poslední kontroly, od Aleny Neradové.
28. 4. 2010 Přebor škol už máme úspěšně za sebou. Přestože se jednalo o historicky první přebor škol v orientačním běhu na Mostecku, účast byla až překvapivě hojná. Do lesa se vydalo 85 závodníků z celkem šesti škol z Mostecka, a spolu s nimi si orientační běh vyzkoušeli též jednotlivci, kteří již školním lavicím odrostli. Do cíle dorazili úplně všichni. V soutěži o dárkový poukaz na nákup sportovního vybavení v prodejně Hudysport Most v hodnotě 1500 Kč pro školu s nejvyšším počtem závodníků zvítězila SSZŠ v Litvínově. Žáci této školy si též vybojovali postup do krajského přeboru v kategoriích mladších dětí i žactva. V kategorii studentů do krajského kola postoupili reprezentanti Scholy Humanitas. Jak kdo dopadl se dozvíte v předběžných výsledcích. Pokud nikdo nevznese námitky, budou tyto uznány jako oficiální.
Děkujeme všem startujícím za účast, Soukromé sportovní základní škole a firmě Sportas za pomoc a poskytnutí perfektního zázemí, městské policii za ochranu dětí při přeběhu silnice a v neposlední řadě městu Litvínov a společnosti United energy za finanční podporu naší akce.
21. 4. 2010 V nejbližší době vyjde tiskem zrevidované dílo “Taktika a technika orientačního běhu” od Zdeňka Lenharta. Kromě Médi se na něm podílel i Libor Zřídkaveselý. Autoři text společně aktualizovali tak, aby reflektoval změny, ke kterým v orientačním běhu v posledních letech dochází. Na přípravě knížky jsem se podílel organizačně i finačně, a budu jí za lidovou cenu 50 Kč/ks i prodávat :-). Objednat si jí můžete na mailu tojnar@gmail.com. Na způsobu dodání/zaplacení se domluvíme.
21. 4. 2010 Už pár dní se rozběhávám. Svaly mám navyklé na bruslení na běžkách, jde to ztuha. Zdá se mi, jako kdybych je měl na nohách úplně jinde, než se hodí pro běh. Chystám se na start v zajímavém nočním vytrvalostním závodě Noční můry. Docela se těším, i když cítím, že fyzicky na to pořád ještě nemám.
6. 4. 2010 Momentálně zápasím s mapováním prostoru oblastního žebříčku a přeboru škol okresu Most v orientačním běhu. Na přeborový závod jsme dostali od města a od United Energy grant, doufám, že se akce vydaří.
3. 4. 2010 O velikonoční sobotu jsem si dopřál mapovací pauzu a vyrazil na rodinný výlet. Během přestupů z vlaku na bus a zpět jsme stihli projít Žatec, zámecký park v Krásném Dvoře a s vyplazeným jazykem nastoupit do zvláštního vlaku, který jel výjimečně po již zrušené trati (od r. 2007) z Kadaňského Rohozce do Chomutova. Za mimořádnou velikonoční jízdu jsme nakonec nezaplatili ani korunu. Jízdenky se totiž prodávaly jen cestou tam, jelikož jaksi nikdo nepočítal s tím, že by se nějaký magor na konečnou, kam nic jiného než ten mimořádný vlak nejede, dostal nějak jinak. Během našeho čtrnáctikilometrového výletu jsme nafotili leccos zajímavého. Milovníky vláčků ale bohužel nepotěšíme. To spíš tuneláře, fyto- a zoofily, viz Fotky.
29. 3. 2010 Během letošní zimy jsem najel skoro o 200 km méně než loni, 1152 km. Teď běžím podat první daňové přiznání Krušnohorského rogainingového klubu.
21. 3. 2010 Píšu tyto řádky se zpožděním, zapříčiněným zpracováváním daňového přiznání a překreslováním OB mapy pro dubnový oblastní žebříček. Proto dnes již vím, že tohle bylo nejspíš mé poslední svezení v letošní sezóně. Nijak moc slavné rozloučení to nebylo, většinu trasy jsme absolvovali pěšky. Ve třech lidech, s Kurejem a Jéňou, jsme vyjeli vlakem na Moldavu. Již při snídani v nádražce bylo jasné, jakým směrem se naše sportování bude ubírat - místo běžek se konala vlastivědná vycházka s lyžemi v rukách. Ale ukázal jsem chlapcům hospody v části Moldavy, kterou ještě nenavštívili. Já ostatně také moc ne. Svezli jsme se jen po pláni při přesunu do hotelu Santén a při sjezdu od něj dolů do hospody Pištorka. Z mé první návštěvy Santénu jsem měl trošku obavy, ze kterých mne vyléčil starý známý vrchní (dříve Vitiška, Mikuláška), příjemné prostředí, ale i jakžtakž přijatelné ceny. Z Pištorky jsme odešli právě včas, abychom stihli vlak domů. Trénink byl docela náročný, cestu vlakem si ani moc nepamatuju a doma jsem okamžitě zalehnul. Naštěstí jsem si aspoň sundal boty :-).
20. 3. 2010 S Honzíkem, Míšou, Kurejem a Jéňou jsme vyrazili skibusem na Dlouhou Louku. Před zastávkou v hospodě Na Rozcestí jsem si dal dvě dvanáctky flájského okruhu, zbytek výpravy stihnul okruh jeden. Po startu drobně mrholilo, pak počasí až na nepříjemný vítr a návěje docela šlo. Po krátkém občerstvení jsme pokračovali směr Nové Město. Pláň pod Bouřňákem již byla bez sněhu, ale dalo se jet po druhé straně potoka až do cíle, který jsme měli v hospodě Na Bystřické, kde jsme se všichni bez problémů sešli.
19. 3. 2010 Docela se oteplilo, + 10°C, moc to nejelo. Kromě Jirky jel se mnou ještě Kurej. Ve stínu za Vysokou mýtí byla stopa umrzlejší, dal jsem si jí třikrát. Pak jsem dojel až na konec větrníkové louky a zpět po magistrále a po silnici na Dlouhou Louku. Jak se cestou zpět ochlazovalo, běžky malinko zrychlovaly.
17. 3. 2010 A příznivější podmínky přišly hned dnes. Na Dlouhé Louce panovalo bezvětří, + 2.5°C a sluníčko. Rolba upravila pro bruslení se dvěma stopami na klasiku tratě Vysoká mýť, magistrálu přes Vrch tří pánů k Bouřňáku a dál. Boční obchvat Vrchu tří pánů byl projet pouze skutrem s jednou stopou na klasiku uprostřed. Byla to docela makačka vysoupažit se až na vrchol. Od silnice na Bouřňák jsme se vrátili klasicky po magistrále a Flájské silnici, vše rovněž vzorně upraveno.
16. 3. 2010 Já věděl, že je blbost jezdit dnes na Dlouhou Louku jen kvůli tomu abych si potvrdil, že po vánici jsou stopy skutečně zaváté. Zkusili jsme s Jirkou flájský okruh. Na klasičkách by to šlo, i když stopy okamžitě po našem průjezdu bleskurychle likvidoval vítr. Pár bruslařských temp se nám předvést povedlo, ale raději jsme to u plotu obory obrátili a počkáme na příznivější podmínky.
14. 3. 2010 Předpověď větru na neděli slibovala hodně drsné zážitky, tak děti zůstaly doma a skibusem na Dlouhou Louku se se mnou vyvezla pouze má manželka. Pro jistotu jsme se rozhodli pro flájský okruh, kde tolik nefouká. Zkusili jsme si zasoutěžit. Já se pokusil během jednoho Dášina objezdu absolvovat okruh třikrát. Po cestě jsem si na hodinkách pípal mezičasy, jelikož mne zajímalo jak budu držet/ztrácet rychlost.
Rolba tentokráte vyjela dříve, takže všude tam, kde stopu chladil vítr, stačil manšestr umrznout. Tzn. směrem k oboře, podél plotu i okolo flájské přehrady se jelo rychle, jenže jakmile jsem opustil pobřežní cestu a zajel do lesa, sníh šíleně zpomalil a až do cíle jsem se trápil. Ve druhém kole trošku polevil vítr, ale podmínky se nezlepšovaly. Potěšující bylo, že celé dopoledne se po trasách pohyboval skutr, který průběžně uhlazoval stopu na bruslení. Souboj zda dřív vytuhne stopa nebo Tojnar jsem kupodivu zvládl, ve třetí jízdě už jsem se dokázal perfektně sklouznout téměř po celé trase. 34 kilometrů jsem zvládnul poměrně vyrovnaným tempem za 2 hodiny 16 minut. Dáša se snažila a porazila mne o půl hodiny, tzn. o dvě třetiny okruhu :-). Své mezičasy jsem zpracoval do tabulek.
Z Dlouhé Louky jsem pokračoval na Vysokou mýť, Vrch tří pánů, pláně s větrníky na úpatí Klínovčíku, odkud jsem sjel k Bystřické boudě. Vše perfektně upravené, akorát pod Bouřňákem a hlavně u trafa na Novém Městě hodně fičelo, což ovšem 500 metrů od hospody přece nikoho nerozhází :-).
13. 3. 2010 Skibus mne spolu s mými třemi dětičkami vyvezl na Dlouhou Louku. Kolem jedenácté jsme vystartovali do pěkně nepříjemného větru. Jen těsně před námi vyrazila rolba. Na čerstvém manšestru se ale jelo pomaleji než těsně vedle něj, kde vítr vyfoukal umrzlou středeční stopu. Dolů k přehradě, nahoru po flájské silnici až k odbočce na Vrch tří pánů to pěkně odsýpalo, ale dál k odbočce žluté a červené tur. značky na Dl. Louku už byla stopa hodně zafoukaná. Pak už to zase bylo přes Vrch tří pánů, pláně s větrníky a pod Bouřňákem téměř perfektní.
Zase jsem jezdil tam a zpět abych najel třikrát tolik než děti. V závěru, který je z kopce, už jsem nestíhal, a tak jsem potomky poslal napřed do tepla na Bystřickou. Zvládli 17 km za 3 hodiny 45 minut, mně se 51 kiláků podařilo absolvovat za necelé čtyři hodiny.
Dnes jsem, aniž bych o tom věděl, překročil magickou hranici 1000 km najetých na běžkách. Přestože letošní zima začala později než loňská a já mám pořád pocit, že lyžuju míň než loni, podařilo se mi to o den dřív než v r. 2009.
10. 3. 2010 Tradiční odpolední výjezd s Jirkou, 16 km z Dlouhé Louky přes Vysokou mýť, Vrch tří pánů na pláně pod Bouřňákem a po hřebenovce a flájské silnici zpět do výchozího bodu. Čerstvě vyrolbováno, super sníh, teplota těsně nad nulou, sníh zmrzlý, místy pomalejší.
7. 3. 2010 O prvním březnovém termínu jsme narychlo zorganizovali zakončení relativně úspěšné LOB sezony 2010. Ubytovali jsme se v chatě na Staré Moldavě. Přestože napadlo docela dost nového sněhu, pod prašanem zbyl přemrzlý rychlý podklad, na kterém se dalo perfektně bruslit. V sobotu jsme se podívali po německé straně na Kahleberg, zpátky jsme se vrátili přes Velký Lugstein, Pašeráckou zatáčku, kopec Na Skále, stadion na Novém Městě na Bystřickou boudu. Po jídle jsme prohančovali podél trati na Moldavu až domů do Moldavské kapsy, kde jsme povečeřeli v restauraci Pištorka.
V neděli jsem s rodinou stihnul jen krátký výlet nahoru na Oldřišskou pláň. Obrátili jsme se kousek za Stalinkou. Na flájské silnici byla turisty vyjetá stopa pro klasiku.
28. 2. 2010 V pátek nás málem neubytovali na Královce, jelikož prý očekávali, že hosté dorazí nejpozději v 17:00. Večeři jsme naštěstí stihli v blízké Prezidentské chatě.
V sobotu jsme s Čecháčkem moc neuspěli v Bedřichovské pětihodinovce. Zase jsme dali 53 km, ale Honzovi vůbec nejely lyže a tak jsme nestihli několik důležitých naplánovaných kontrol a jen tak tak dokončili v limitu.
Na nedělní výlet už jsem vyrazil jen s Robertem. Projeli jsme se z Janova přes Severák a poobědvali na Prezidentské.
21. 2. 2010 Závěry LOB sezony mi tradičně nevychází a ani letos se výjimka nekonala. V sobotu jsem si mapovými chybami pokazil dobrý pocit z výborně jedoucích lyží, a po dlouhé večeři už se mi v neděli do stopy ani nechtělo. Raději jsem odjel domů. Cítil jsem, že na mne něco leze, a opravdu od pondělka se ze mne stal prskající kýchal.
17. 2. 2010 I na Dlouhé Louce už malinko stopa zapadává námrazou sfoukanou ze stromů. Asi nejvíce na propojce pod Vrchem tří pánů, kde navíc jsou dvě klasické stopy moc blízko u sebe. Jinak byl ale po celé trase přes Vysokou Mýť - pláň s větrníky - Bouřňák a zpět přes Vrch tří pánů, silnici od Flájí pro bruslaře krásně urolbovaný tvrdý podklad. A stopy na klasiku po obou stranách samozřejmostí.
16. 2. 2010 Právě jsem se vrátil z Dlouhé Louky. Po nedělním hančování po zavátých stopách Vysočiny jsem si perfektně zabruslil. Na návěje, a ještě symbolické, jsem narazil pouze u obory Loučná, jinak byl celý Flájský okruh výtečně připravený. Na uválcovaném středu cesty se při -7°C jelo skvěle.
15. 2. 2010 Tak Kaňásky se nakonec nekonaly, místo nich jsme si zajezdili ve východní části mapy Ochoza. V neděli jsme absolvovali pětihodinový skiadventure. Co jsme přitom zažili jsem se pokusil shrnout v následujícím článečku.
10. 2. 2010 O víkendu některé z nás čekají Kaňásky, což je LOB mapa ve svahu nad Novým Městem na Vysočině. Dnes jsem proto absolvoval “modelový trénink” :-) v kopcích nad Loučkami. Cyklostezka k vodárně byla proplužená, jenom posypaná čerstvým prašanem, cesta nahoru po žluté značce dokonce vypadala jakoby po ní před časem projel skutr. Nevím kde se tu vzal, možná tu úřadoval nějaký myslivec, nebo jen moje bujná fantasie.
8. 2. 2010 Jel jsem dnes z Dlouhé Louky od penzionu Rozcestí směr Vysoká Mýť a po traverzovce pod Vrchem tří pánů na Bouřňák. Odtud k transformátoru a zpět po hřebenovce přes Vrch tří pánů k flájské sinici a po ní na parkoviště. Vše vzorně urolbované se dvěma strojově vyřízlými stopami na klasiku. Teplota minus osm až minus devět, slunečno a přemrzlý sníh, super lyžovačka. Ve srovnání s Vysočinou, kde jsem strávil minulý víkend (oblast Tři Studně), jsou krušnohorské tratě o několik řádů kvalitnější.
7. 2. 2010 Závodníci KRK Litvínov bojovali tento víkend na dvou frontách. Bábík s Pavlou Jiráskovou absolvovali Krakonošův trek se startem ve Vrchlabí a lyžařská sekce závodila na Třech Studních. Pakuo tam absolvoval první soutěžní LOB a mně se po dvaceti letech snažení konečně podařilo vyjet B licenci. Teď si mohu vybrat, zda si v Jakuszycích zazávodím s Ondrou Skripnikem a Pakuem, nebo s Čecháčkem a Sedloněm v áčkách :-).
3. 2. 2010 Můj tréninkový sparingpartner Jirka měl tento týden napilno, tak jsem se bohužel v týdnu nedostal na Dlouhou Louku. Dnes jsem alespoň vyrazil s čelovkou do kopců nad Loučkami. Stopa udusaná lidmi, bruslení bylo namáhavé, ale trénink je trénink.
31. 1. 2010 Zúčastnili jsme se MČR v LOB na klasické trati a štafet. Výrazných úspěchů jsme nedosáhli, ale štafeta ve složení Skripnik, Čech, Tojnar skončila 16., což zas tak špatný výsledek není.
27. 1. 2010 Dnes odpoledne jsme s Jirkou prověřili flájský okruh včetně odbočky směr Klíny (po jihobřežní cestě okolo obory). Otáčeli jsme se u silnice. Výborné bruslení, po okrajích jedna až dvě stopy na klasiku. Bylo trochu chladněji, -9°C, sníh byl rychlý. 18 km jsme zvládli pod 70 minut. Ale rychlost je relativní pojem, při výjezdech do kopců se mi zdálo, že skoro stojím :-).
26. 1. 2010 Dnes po práci jsem vyrazil s Jirkou Chotem na Dlouhou Louku. -6°C, sluníčko, idylka. Absolvovali jsme 20 kilometrů přes Vysokou Mýť, Vrch Tří Pánů, smyčku směrem ke Grünwaldskému rašeliništi, benzinku na Novém Městě, pláň s vrtulníky (kupodivu bez kamínků) a rovně k silnici na Dlouhou Louku. Všude se dalo bezvadně bruslit, s výjimkou cesty k rašeliništi, která byla bohužel poničená traktorem. Ale klasická stopa byla perfektní i tam. Jirka mi nafotil na mobil nějaké fotky z tréninku.
23.-24. 1. 2010 Dvěma závody ve Vrbně pod Pradědem začala sezóna lyžařských orietačních běhů. Na dálný východ zavítalo cca 150 závodníků, mezi nimi i zástupci KRK Litvínov. Výsledky najdete na webu závodu, já přidávám kratší komentář víkendu.
20. 1. 2010 Konečně jsem se dostal k aktualizaci svého webu. Podařilo se nám úspěšně uspořádat 1. Česko-německý skirogaining. Výsledky, fotky najdete na webu závodu.
12. 1. 2010 Po dlouhé době jsem do práce vyrazil na lyžích. Více viz fotoreportáž z mé cesty.
10. 1. 2010 Je 19:45. Právě jsem se vrátil z devítihodinové přípravy šestihodinovky :-). Nebojte se, objížděl jsem nejen tratě, ale též horskou službu, ubytování atp. Za tmy jsem dojel až přímo před barák v Litvínově. Celkem jsem urazil 56.5 km cestou necestou. Samozřejmě mi zbyly síly na sepsání detailní reportáže.
9. 1. 2010 Dnes poprvé vyrazil na Dlouhou Louku skibus. Vyhnal jsem na mráz celou rodinku. Já objížděl kontroly, ostatní až na pár zadrhnutí v zatáčce pod Markovým kopcem bez problémů sjeli rovnou do Litvínova.
Znovu jsem projel flájský okruh a přidal pár hančovaček mimo hlavní cesty. Veškeré kamení už je pod sněhem, bohužel prašan pohřbil i práci rolby. Přesto se mi bruslilo perfektně.
Z Dlouhé Louky jsem se vydal směrem na Vysokou Mýť. Začátek je urolbován, pak projet skůtrem. Osečtí lyžaři odvedli skvělou práci, když pročistili obchvat podél Vrchu tří pánů, který byl ještě před Vánoci kvůli popadaným stromům téměř neprůjezdný. Hlavní magistrálu poničily tři čtyřkolky a na pláni u větrníků byl sníh odfoukaný. Po louce se jet dalo, ale asi lépe pro klasiky.
Svůj dnešní pohyb jsem dokumentoval fotoaparátem, mrkněte na fotky z 9. 1. 2010.
7. 1. 2010 Z dnešních fotek je patrné, že na Dlouhé Louce svítilo sluníčko. O mrazu -9°C už se ale z obrázků nedovíte. Oproti včerejšku jsem zabrousil i kus podél jižního břehu přehrady. Otočil jsem to u potoka pod Jelením vrchem, jelo se tam mnohem hůř než na opačnou stranu. Tam už jsem totiž věděl, kde číhá kamení. Sníh byl přemrzlý a pomalý. A já byl na tom stejně :-).
6. 1. 2010 Dnes jsem po práci vyrazil na Dlouhou Louku, neboť jsem věděl, že rolba má upravit 12 km okruh. A skutečně jej upravila, navíc i jihobřežní cestu okolo Flájské přehrady. Bruslit se dalo všude, stopa na klasiku byla místy rozbitá, ale většinou docela ušla. Podél loučenské obory hůlky zvonily o asfalt, dole u přehrady a hlavně ve stoupání od ní pod sněhem číhaly pěkně ostré šutříky, ale při troše opatrnosti a na starých lyžích se jelo skvěle. Doporučuju jet po směru hodinových ručiček, tzn. začít směrem na Loučnou. Sjezd v opačném směru by vaše skluznice řádně ohobloval. Zkrátka ještě pár cm by to chtělo. Už se těším na plánovanou víkendovou sněhovou nadílku.
Fotky najdete na webu skirogainingu.
5. 1. 2010 Sněhu je na horách již dostatek, navíc má ještě připadnout. Pokud se nestane nějaká katastrofa, tak se náš skirogaining bude konat. Musí, už jsem nechal vytisknout startovní čísla i diplomy a zítra objednám ceny pro vítěze. Nejlepší týmy si mezi sebou rozdělí špičkové závodní vosky od firmy Start, iontové a regenerační nápoje a sportovní výživu nabízenou firmou ESTIM v celkové hodnotě několika desítek tisíc korun.
Dnes končí první termín přihlášek, ale nějakou dobu ještě budeme mírně opožděné přihlášky tolerovat.
4. 1. 2010 Včera jsme se s rodinou vrátili z Jizerek, dnes jsem dopsal fotoreportáž o Silvestru 2009.
28. 12. 2009 Přes noc napadlo 3-5 cm sněhu. Německé rolby už několikrát alespoň část běžeckých tratí upravily, ale jejich české kolegyně stále spí zimním spánkem. A setrvají v něm dokud nenasněží 30 cm (zatím chybí 20-25 cm). Zatím vyrazily pouze sněžné skútry. Na novoměstském Dachsteinu tepličtí lyžaři upravili dvoukilometrové kolečko, které je možno skoro celé odbruslit. Pouze na jedné rovince se musí soupažit aby nedošlo ke zničení stop na klasiku. Pro ilustraci jsem vám to vyfotil:
Skating na Dachsteinu
Skating
na Dachsteinu 		      Klasika na Dachsteinu
Klasika
na Dachsteinu
Z Dachsteinu jsem se vydal po novoměstské pláni směrem k benzince a dál po louce na magistrálu. U větrníků foukalo, cesta byla zledovatělá a kamenitá. Raději jsem těsně vedle ní slalomoval mezi drny a krtinci. O pár šutříků jsem zavadil jak při stoupání na Vrch tří pánů, tak při sjezdu obchvatem nad Domaslavickými bučinami. Rovinka na Vysokou mýť byla v pohodě, ale z asfaltky na Dlouhou Louku je teď ledovka. Po občerstvení na Rozcestí jsem se vracel mimo hlavní cesty okolo Grünwaldského rašeliniště. V některých úsecích bylo sněhu poměrně dost, jenom ve stoupání těsně před rašeliništěm jsem najel na kámen a pěkně se vymázl. Lyže jsem ale odřel méně než při lyžování na Božím Daru.
Zítra vyrážím s rodinou do Jizerek. Doufám, že i tam se podaří něco najezdit, i když dle webu tamější stav sněhu moc nadějně nevypadá.
27. 12. 2009 Od hraničního přechodu jsem vybruslil po zledovatělé rozšlapané cestě na vrchol Hemschuhu. Z tohoto kopce jsem sjel po jedné ze dvou sjezdovek na severním svahu. Sněhu tam bylo dost, 10-15 cm. Pokračoval jsem po pláních, kde občas vyčuhovaly drny, lyže jsem ale musel sundat až na asfaltce u Zaunhausu. Zouvání jsem si zopakoval i na cestě po německém břehu Rašelinového potoka. Do kopce se ještě kamenům vyhnout dalo, ve sjezdech ne. Na křižovatce s cestou na Zinnwald už mi stopu alespoň trochu upravila rolba. Uprostřed zůstal led s kamením, po okrajích se sem tam i zavlnil “manšestr”. Ale převážnou část trasy pokrýval jeho pravý opak, ledový povrch rozdupaný německými turisty, kterému já přezdívám “dederon” :-). V kopci u biatlonového stadionu už byla totální skleněná hora. Zabrousil jsem i na závodní okruhy, které byly samozřejmě perfektně upravené. Dolů k pašerácké zatáčce jsem opatrně doplužil, běžky jsem sundal až v prudkém sjezdu před Vápenicí. Zaskočil jsem na smažák do LOTE bufetu a po stopách upravených skutrem (nad zastávkou Nové Město) jsem se přesunul na Bystřickou boudu. Zítra hodlám otestovat tratě na Dlouhé Louce.
26. 12. 2009 Dnes jsme si rodinně zavýletili na Moldavu. Na konečné z našeho vlaku vystoupila spousta turistů, mezi nimi překvapivě i Petr Henych. Bez lyží, jen s foťákem okolo krku, přijel si nafotit nádraží a zrušenou trať do Německa. Stejným směrem jsme zamířili i my, jako jediní na běžkách. Foťák jsem bohužel nechal doma. Dle Heni jsou prý celé Jizerky po deštích bez sněhu, u nás v Krušných horách se však kupodivu jezdit dá. Občas to drhne, ale v Německu leží od 0 do 5 centimetrů zmrzlého sněhu, většinou rozdupaného pěšími domorodci. Zítra se na Moldavu opět vrátím a pokusím se projet na Cínovec. Cesty po české straně potoka už průjezdné nejsou, ale já doufám, že paralelní německé zrolbované stopy zůstaly i po Vánoční oblevě alespoň nouzově sjízdné.
25. 12. 2009 Dnes jsem se vypravil na běžkách do závodního prostoru. Skluznice trpěly, ale dovezly mne kam jsem potřeboval. Na všechny kontroly se dnes dalo dojet na lyžích. Sníh ovšem roztával pod nohama, zítra to už nejspíš bude horší. Pro ilustraci nabízím fotky cínovecké silnice.
20. 12. 2009 Zúčastnil jsem se mrazivého soustředění na Božím Daru. Málem jsme se z něj kvůli zamrzlé baterce a naftě nevrátili, ale vše nakonec dobře dopadlo. Sepsal jsem rychloreportáž s fotkama, ještě musím změřit kolik jsem najezdil. Jelikož sněhové podmínky dovolily upravit pouze minimum stop (v Čechách rolba čeká na 30 cm sněhu), loni najeté kilometry zůstaly nepřekonány.
13. 12. 2009 V pátek konečně začalo sněžit, nicméně na lyžování to pořád ještě nestačí. O víkendu 12. – 13. 12. proběhlo školení pořadatelů, během kterého jsem v závodním prostoru pořídil fotky pro web skirogainingu.
6. 12. 2009 Absolvoval jsem a přežil Mrazivý Řev. Své postupy jsem zamaloval na web Cykloserver.cz. Urazil jsem 32 km s převýšením 600 metrů. Své zážitky jsem sepsal do reportáže.
3. 12. 2009 Teď jedna potěšitelná zpráva. V pátek 4. 12. otevírá restaurace Bystřická bouda na Novém Městě. Já u toho bohužel nebudu, o víkendu mne čeká prestižní závod Mrazivý Řev, ale při nejbližší příležitosti se tam určitě zastavím na čaj a kofolu :-).
2. 12. 2009 Našemu skirogainingu počasí bohužel nepřeje. Nějaký sníh sice napadl, ale na rolbování stop to nestačí. Jsme proto nuceni závod přesunout na pozdější termín, a to na sobotu 16. 1. 2010. Na webu již máte k dispozici opravený rozpis. Dosud přijaté přihlášky zůstávají v platnosti, stejně jako možnost odhlásit se, pokud se vám nový termín nehodí.
23. 11. 2009 Zpracoval jsem včerejší Dášiny fotky Flájského kanálu.
22. 11. 2009 Všechny skirogainingové kontroly už jsou olístečkovány. Dnes jsem zavedl poslední kus. Teď ještě vysněžit tratě :-).
21. 11. 2009 Dnes jsem téměř dorazil lístečkování skirogainingu, na zítřek mi zůstala poslední kontrola. Koloval jsem po Německu. Místní lesáci tam mohutně projíždějí lesy buldozerem a klestí další a další lyžařské tratě. Trošku jsem se zdržel při výstupu na Kahleberg, jelikož jsem se rozhodl otestovat jeden průsek, který se v mapě tvářil jako stráášně dlouhý a nepřerušovaný. Ve skutečnosti končí v půli kopce a nad ním je krásné suťoviště. Vyvláčet kolo na vrch nebylo jednoduché, ale závěrečných 100 metrů na kýženou cestu přes hustník borovicové kleče… :-). Nevím, zda kdy nějaký cyklista podobné martyrium absolvoval, ale každému to mohu vřele doporučit. Opravdu super trénink, kromě fyzičky zaměřený také na psychiku :-). Pak jsem si musel pospíšit, neboť v lyžařském bufáči na mne čekal guláš a Beaujolais. Kdysi mne tento mok zklamal, ale letošní várka je super. Dle šéfa bufetu je to tím, že se Beaujolais nesmí nakupovat v Čechách. On prý každoročně vyráží na nákup do Drážďan, přičemž nakupuje cenový průměr (vychází pod 50 Kč). Nejlepší lahve údajně mají v Kauflandu. Po konzumaci jsem úspěšně zavedl další dva lístečky na české straně a už za tmy jsem dojel dom, kde jsme společně s Dášou vypili i druhou lahev, která pocházela z obce s krásným francouzským jménem Petersbach.
17. 11. 2009 Ještě jednou jsem se vrátil do Tisé. Hodinu a půl jsem klusal a pochodoval po lese a hledal nesebrané německé lampiony. Jeden se mi podařilo objevit, druhý ne. Asi už tam zůstane. V Turistické chatě jsem v 11:00 posnídal hemenex, nasednul na kolo a v dešti, mlze a větru přejel 62 km domů (4 hodiny jízdy nahoru dolů po hřebenech). Za Petrovicemi z mraků dokonce vypadávaly krupky sněhu. Pršet přestalo až v Litvínově. Cestou jsem si odskočil zavézt další lístek na Pramenáči.
15. 11. 2009 Na další lístečkování jsem vyrazil s Foxem. Bus nás vyvezl nad mlhou zahalený Litvínov a jakmile jsme vyběhli mezibořskou sjezdovku, vyjuklo na nás sluníčko. Vyklusali jsme až na Loučnou, ze které byl nádherný rozhled. Pokračovali jsme na polévku na Dlouhou Louku a seběhli do Loučné na oběd U Tyšerů.
14. 11. 2009 Dnes jsem se vypravil zavádět první lístečky skirogainingu. Přitom jsem se zastavil na stadionu na Novém Městě. Zrovna letos poprvé otvírali bufet - ohřívárnu. Spustili dokonce i web bufetu, na kterém si zjistíte, zda mají otevřeno. Stalý jídelní i nápojový lístek zůstává zachován, pro stálé zákazníky slibují šrotovné :-).
10. 11. 2009 Ještě v Tisé mne na mobil kontaktovala novinářka ze Sedmičky MF, že se mnou chce udělat rozhovor o mně a o KRK. Podezříval jsem Jitku Pavlíkovou, ale ta prý v tom prsty nemá. A právě před chvílí jsem se z rozhovoru vrátil. Se budete divit, co jsem jí o vás navyprávěl :-).
10. 11. 2009 A tady fotoreportáž a mapka ze zakončení v Tisé.
10. 11. 2009 Zde je slíbená reportáž o MČR HROB 2009.
9. 11. 2009 Zakončení sezóny bylo úspěšně zakončeno :-). Zatím zveřejňuji výsledky, časem doplním i reportáž.
2. 11. 2009 Zveřejnil jsem pokyny, či spíše pravidla, dle kterých se bude vyhodnocovat závod zakončení. Ve vlastním zájmu si je pečlivě prostudujte, ať nejste překvapeni. Fox o víkendu nasekal dřevo na topení. Chytil při tom nějakou chřipku, snad se vyleží.
2. 11. 2009 Na MČR v horském OB získal náš oddíl další mistrovské medaile. K červnovému vítězství na MČR v rogainingu přidaly Jitka Klinkerová s Ádou Kožinovou zlato i z HROBu. Ondra Skripnik si k rogainingovému stříbru vyběhl bronz. My zbylí jsme se aspoň pěkně proběhli :-). Nějakou reportáž sesmolím časem, teď musím spinkat, zítra musím do práce hodně časně ráno.
28. 10. 2009 Dokončili jsme poslední úpravy tratí zakončení a z lesa odklidili veškerý sníh :-). Zde máte srovnávací fotky.
25. 10. 2009 MČR v horském OB se blíží. Natrénováno už všichni jistě máme, teď už jen vyladit formu :-). V sobotu jsem se projel na kole po Německu a dnes jsem si dal modelový HROB. Vstal jsem v sedm, najedl se a pokusil vyběhnout v 8:30. Povedlo se mi to bohužel jen se zpožděním 18 minut, ale pěkně svižně jsem si klusnul do Hrobu a zpět. Mezi Hájem a Lomem mne ochlazoval studený deštíček.
22. 10. 2009 Po neúspěšných pokusech na webu OB se nám podařilo rozchodit Route Gadget na webu ČAR. Každý si tak může zakreslit své postupy, pokud si je pamatuje :-). Se zakreslováním na požádání pomohu, poradím.
18. 10. 2009 S Foxem a mými dětičkami jsme za nevlídného počasí vyrazili připravovat zakončení letošní sezóny. Zde máte fotoreportáž.
17. 10. 2009 Napadl sníh, tak jsem popadl běžky a zkusil se na nich projet. Můžete se mrknout jak vypadá říjnové lyžování.
17. 10. 2009 Nejstarší rogainingový klub v Čechách, KRK Litvínov, slaví dnes první narozeniny. Jeho předseda to jede oslavit na Moldavu první podzimní vyjížďkou na běžkách. Možná pro vás i něco nafotí.
13. 10. 2009 Zde je slíbená minireportáž o závodě 5 BV.
12. 10. 2009 Tak jsme se s Honzou Červákem proběhli/prošli po 5 Beskydských vrcholech. Ono jich ve skutečnosti bylo mnohem více, podmáčené úseky ještě více rozvodnil vytrvalý déšť, bylo dost zima, ale těch ca 108 km (necelé 4 km převýšení) se nám podařilo oběhnout za 20 hodin 25 minut. Před námi skončili jen outdooroví specialisté z Ekonomu. Více ve výsledcích. Včera v noci jsem narychlo nakreslil postupy na web Cykloserver.cz. Podrobnou reportáž dodám hned jak jí sepíšu.
24. 9. 2009 Ještě doznívá ozvěna ERC 2009 ve Finsku. Na mém laponském webu přibyly fotky od Berouňáků a článek Štěpána Skripnika.
23. 9. 2009 Společné zakončení sezóny FS Praha a KRK Litvínov uspořádá Fox spolu se mnou 7. 11. 2009 v Tisé (okres Ústí nad Labem). Více informací včetně rozpisu naleznete na webu zakončení.
21. 9. 2009 Poměrně početná sestava KRK se zúčastnila Krakonošova treku v Jestřebích horách. Výsledky časem najdete na webu závodu, já přidávám ještě minireportáž o závodě.
16. 9. 2009 Tak mne Fox zase vytáhnul do Ústí na koncert. Filip Topol a jeho Psí vojáci dokázali přesně zapadnout do mých představ o stavu současného světa. Budu muset zajít do drogerie, jestli se ještě prodávají žiletky.
15. 9. 2009 Zatímco někteří pomalu balí na Krakonošův trek, na webu MČR v HROB byl spuštěn přihláškový systém druhého vrcholu letošní domácí sezóny. Doufám, že se přihlásí co nejvíce členů KRK.
11. 9. 2009 Tři oddílové týmy plus Jitka Klinkerová se chystají o víkendu 19. - 20. 9. zúčastnit závodu Krakonošův trek.
3. 9. 2009 Bábík dal na Rajče svoje fotky z Laponska.
30. 8. 2009 Na webu ME 2009 byly zveřejněny fotografie ze závodu, včetně kompromateriálu plnění camelbagu finskou vod(k)ou.
23. 8. 2009 Dopsal jsem reportáž o závodě ME 2009.
20. 8. 2009 Tak už jsme zas doma z výletu. Zpracoval jsem první fotoreportáže z předzávodních treků:
Úvodní článek, trek k finsko-švédsko-norskému trojmezí, trek na nejvyšší bod Finska - Halti a výstup na horu Saana.
Na konci každého článku najdete i PDF turistické mapy stažené z webu.
Dále jsem zpracoval obrázky z Dášina potulování po lesích okolo centra rogainingového ME. Odkazy na fotky vyfocené Bábíkem a Bořanem budou následovat.
6. 8. 2009 Spustil jsem web skirogainingu, který se v případě dobrých sněhových podmínek bude konat v Novém Městě v Krušných horách. Zatím je na něm jen úvodní upoutávka.
6. 8. 2009 Za pět minut dvanáct jsem spustil rozcestník zajímavých odkazů, týkajících se Laponska a závodu ME v rogainingu. Nemám moc času, dost věcí cpu rovnou do wordu, sorry. Ale některé informace se vám budou hodit, např. o západu a východu slunce pořadatelé mlčí. Já našel tabulku, která je doufám pravdivá. Pokud přežiju, dám na tento web samozřejmě i fotoreportáž z této cesty.
19. 7. 2009 Do sekce akce OB jsem přidal Foxův článek o jeho výletu na pětidenní do Dolomit. Více fotek na Foxově Rajčeti.
13. 7. 2009 Bohužel žádné velké hýbání se o víkendu nekonalo. Pouze jsem na kole vyjel nahoru na hřeben s třicetikilovým batohem na zádech. Vezl jsem v něm propagační letáky na skirogaining, které jsem ovšem zase přivezl zpět. Déšť mi nedovolil zastrkat je za stěrače aut účastníků. Déšť mi toho nedovolil mnohem víc. Dnes sice neprší, ale mně se stejně do ničeho nechce.
8. 7. 2009 Kvůli rogainingu jsem nestíhal psát na web. Stejně se nic nedělo. Šílel jsem z příprav závodu, manželka se s dětma rekreovala v Chorvatsku, teď šílím z vyúčtování, Dáša s Honzíkem šlapou na kolech u Mariánek a zbytek rodiny je v Náchodě. O víkendu se pojedu podívat na Bike Adventure. Ale chci tam hlavně běhat, skoro tři měsíce jsem se téměř ani nehnul :-(.
19. 4. 2009 Musím se pochlubit s dílčím úspěchem ve výchově mé dcery. Nějak se nám dlouhodobě nedařilo přimět jí, aby si uklízela ve svém pokojíčku. Nepomáhalo nic, zákazy, ani mírné donucovací prostředky. Co nezmohly údery, kopy a chvaty, to dokázala pohrůžka, že ten bordel vyfotím, dám na web a odkaz pošlu do školy a nakonec že se o tom doví celý svět. Rázem je pořádek. Inu mediální éra :-).
18. 4. 2009 Revidujeme, mapujeme, probíháme. Na Liščí hůrce jsem potkal lišku, na Loučné dýmající ohniště a haldy sněhu. Koukněte na fotky ze soboty 18.4.
17. 4. 2009 Přestože celý den pršelo, nejdůležitějším živlem, se kterým jsem bojoval během dnešního obíhání terénu rogainingu nebyla voda, ale oheň. Nějaký trouba totiž přímo na vrcholu Loučné špatně uhasil ohýnek a chytla od něj okolní tráva. Tu naštěstí déšť uhasil, ale ohniště dýmalo dál. Mé holé ruce a klacky nic nezmohly, proto jakmile jsem doběhnul k mobilu, raději jsem volal 150. No a pak jsem celý večer navigoval požárnickou tatru směr Loučná, kterou orientačním smyslem nepolíbení hasiči nějak nedokázali najít.
16. 4. 2009 V rámci obíhání rogainingového terénu jsem se dnes vyvezl busem na Fláje. Autobusák se mne otázal, zda se náhodou nejdu taky utopit, že prý nedávno musel k výslechu kvůli nějaké ženské, kterou vytáhli z přehrady. Ujistil jsem ho, že se jdu tak maximálně uběhat. V temných lesích zůstává stále ještě dost mohutných sněhových polí.
11. 4. 2009 Tak už je to tady. Zima pro mne skončila. Byla dlouhá, dost dlouhá. 1328 kilometrů, během 18 týdnů jsem vždy aspoň jednou stál na běžkách, a to i v únoru, který jsem skoro celý promarodil. Tento týden už jsem lyže odložil a začal terén letošního rogainingu obíhat pěšky. Po pravdě řečeno, je to trošku předčasné, na Oldříši se sníh ještě drží. Dokonce tam dnes někdo jezdil kilometr a půl tam a zpátky. Běhání zatím nic moc, občas se v lese proboříš po stehna do sněhu, někde zas brodíš po kolena v roztátých kalužích. Ale je vedro, tak to tolik neva.
5. 4. 2009 Dnes jsem se rozhodl věnovat se mapování na běžkách. A tak jsem si zajezdil místy, kterými bych jindy nejel. A kupodivu po průsecích, příkopy podél cest, ale i po pasekách, skrz les i kleč se jezdit dalo. Zde máte fotky.
4. 4. 2009 Špinavý sníh, kamení číhající na skluznice, objíždění vytátého asfaltu po trávě či slalomem mezi stromečky na pasece, sem tam přenášení lyží, nebo i propadnutí se do potoka. A samozřejmě vedro. Pro tohle všechno máme rádi jarní lyžování. Dnes sluníčko pálilo natolik, že kdybych potkal nějakou miss monokini na běžkách, vůbec by mne to nepřekvapilo. A taky nepřekvapilo. Projel jsem jen okolo chlapa opalujícího své panděro a manželku ve spodním prádle, přičemž oba bohužel byli můj ročník, a ještě vynásobený dvěma :-(. Rodina se mnou odklouzala osm kilometrů a já to fotil. Fotoreportáž zde. Po polévce na Bystřické boudě jsem já vyrazil na Kahleberg a ostatní domů.
4. 4. 2009 Jirka mi poslal fotky ze včerejší projížďky po Flájském okruhu.
3. 4. 2009 Webkamera penzionu Rozcestí Webkamera Dlouhá Louka na Dlouhé Louce už několik dní děsí běžkaře záběry holé pláně za chatou a teplotami vysoko nad bodem mrazu. Na stejném webu ale zároveň visí informace, že sněhu je na tratích stále dostatek. Tak jsme to s Jirkou zajeli ověřit. V okamžiku startu už teplota vystoupala dokonce na 19°C, slunce pražilo jak na jaře, ale sníh byl kupodivu poměrně tuhý, firnový, a jelo se na něm rychleji než jsme čekali. Některé lesní úseky dokonce byly vymrzlé. Lyže jsem sundaval jen dvakrát, několik míst jsme překlouzali po úzkých proužcích sněhu, které už zítra nejspíš budou vytáté. Ale lyžovat se dá a tak se těším na další běžkařský víkend.
29. 3. 2009 V neděli byl sníh už trošku unavený, stejně jako já :-). Na Novém Městě jsem namotal 20 km, pak přejel na Dlouhou Louku, objel 12 km okruh a vrátil se k vlaku. Před odjezdem jsem se zastavil na Bystřické boudě, která se už pomalu chystá ukončit zimní sezónu. Mají fungovat do půlky dubna. Sníh by do té doby ještě měl vydržet.
28. 3. 2009 Kvůli divadelnímu představení pro děti jsme dnes vyrazili na lyže o vlak dříve. Jelikož Mišák běh trošku sabotoval, tak zpáteční vlak nestihnul a musel narozdíl od zbytku rodiny kroužit s tatínkem i odpoledne. Najel 21 km, já 46. Bouřňáci projeli okruh Vápenka - Štěničárna, ze včera měli upraveny pláně od Bendlovky k větrníkům. Na ně navazující kilák na Vrch tří pánů ovšem dnes projeli z Dlouhé Louky jen skútrem. A už jsem zkrátka rozmazlený, nebylo to ono :-). Oběd na Bystřické boudě tradičně mňam.
27. 3. 2009 Při dnešním šestnáctikilometrovém průzkumu tratí na Dlouhé Louce jsme se docela nadřeli. Teplota nad nulou, tratě od středy zvadly. Ale od větrníků směrem k Novému Městu zase projížděli až dnes, nejspíš chvilku před naším příjezdem, tak jsme se na pláních nádherně sklouzli.
25. 3. 2009 Tak máme na hřebenech zase metr sněhu. Rolba kupodivu dnes projela úsek Dlouhá Louka - Vysoká Mýť - Vrch tří pánů a otočila se až u větrníků. Poměrně hustě sněžilo, ale s Jirkou nám to jelo svižně. Za rovnou hodinku 14.4 km. Dáša mezitím kroužila okolo Vlčí hory, kde to bylo rovněž protažené. Zbylé stopy asi musí počkat do víkendu.
22. 3. 2009 Natěšený a adekvátně namazaný, vyrazil jsem i v neděli na Nové Město. Meteo Zinnwald hlásilo mraky a vítr, ale to mne neodradilo. Možná mělo, resp. minimálně jsem si stejně jako minulou neděli měl přibalit pláštěnku. Jenže kdo by se s ní tahal, když teploměr na Cínovci ukazoval -2°C? Vítr sice foukal slušný, ale nebyl nesnesitelný. Teplota po celou dobu nevystoupila nad nulu, sníh byl zmrzlý, proto jsem nechápal, proč na mne z mlžného oparu neustále vypadávají mokré kapky. Velký kopcovatý okruh 13.6 km jsem absolvoval za 59 minut, ale stejně jako minulou neděli, během občerstvení na novoměstské zastávce déšť a vítr zesílily. Ještě jsem dojel přes úpatí Klínovčíku k transformátoru, kde včerejší super stopu zavál sníh, a po pár metrech stoupání větrnou plání jsem se raději stočil do údolí a zajel poobědvat na Bystřickou. I v hospodě jsem se třásl zimou, celý promočený jsem se zbaběle vrátil vlakem 13:22 do Litvínova. A tam mne samozřejmě uvítalo sluníčko :-(.
21. 3. 2009 První jarní lyžování
Takže zítra už bylo, a vydařilo se. Teploty těsně pod nulou či mírně nad, sluníčko sice zatápělo, ale fluor umí divy :-). Zase nejlepší lyžování v sezóně, už ani nevím kolikáté už v této zimě. Při přelézání silnice na Novém Městě mne napadlo, že na famílii nebudu čekat jako obvykle na význačných bodech a křižovatkách, nýbrž že raději mezi nimi budu kmitat tam a zpět. Zkrátka pokusil jsem se vyzkoušet lidovecké pravidlo 3x a dost - že cestou z Nového Města na Dlouhou Louku a zpátky najedu 3x tolik co má rodina a budu mít dost :-). Jak to nakonec dopadlo se můžete dozvědět ve Fotoreportáži.
20. 3. 2009 Poslední zimní lyžování
Ochladilo se, napadlo dalších 15 cm sněhu a rolba vše uretrakovala. Soustruh jem vypnul v jednu a s Jirkou objel flájský okruh plus něco navíc (15.4 km za 65 minut). Zledovatělé úseky, na kterých lyže jely perfektně, se střídaly s pasážemi s čerstvým brzdícím sněhem. Drobně sněžilo, uvidíme jak to bude vypadat zítra.
16. 3. 2009 V pondělí jsem se opět s Jirkou projel po 12 km okruhu. Obleva postupuje a sníh je těžší a těžší. Kouzelné působení HF parafínu na skluznice lyží bohužel od nedělní projížďky vyprchalo, takže je zcela ovládla temná magie špinavého sněhu. Výsledkem byl čas okolo 55 minut.
15. 3. 2009 Dá se kvalitně lyžovat na vlhkém a rozbředlém sněhu při teplotách kolem +1.5°C, navíc za neustálého deště? Tuhle otázku jsme se dnes pokusili zodpovědět za pomoci pokusného králíka. Namazali jsme mu lyže LF a HF parafinem, vybavili jej nepromokavou pláštěnkou s kšiltovkou, která mu zabezpečila dostatečný výhled, a koupili mu lístek na Nové Město a zpět. Po návratu nám poskytnul Rozhovor.
13.-14. 3. 2009 Co jiného se dá dělat v pátek 13., než vyrazit s Jirkou Chotem na Dlouhou Louku. Den předtím sníh zavál všechny projeté stopy, my zkusili bruslit po silnici na Fláje, kde aspoň sem a tam projel sněžný skutr. Připadal jsem si jak na nějakém ne moc vydařeném LOBu, 13 km v úzké a bořící se stopě nám trvalo 90 minut. Zatímco v pátek jsme si pěkně mákli, v sobotu mne i s celou rodinou potěšily perfektně připravené tratě. Přestože sníh byl mokrý, byla to výborná předjarní lyžovačka. Mrkněte na Fotoreportáž z výletu.
6.-8. 3. 2009 Na první lyžařské soustředění KRK na Osecké chatě nás dorazilo 15. Přestože víkendová předpověď počasí vypadala hrozivě, nakonec to tak strašné nebylo, teda až na sobotní vichřičku na Cínovci :-). V sobotu jsme společně vyrazili na Komáří Vížku, kam se tradičně dalo jet pouze klasicky. Až zpátky jsem se sklouznul podél hranice a na desítkovém okruhu. Večer jsme poseděli na Bystřické boudě a ve společenské místnosti Osecké chaty. V neděli jsme zamířili na Dlouhou Louku, kde ti zdatnější šoupli nějaké okruhy navíc. Tratě byly suprově upravené, menší dešťová sprška na závěr mi ani moc nevadila.
5. 3. 2009 Dnes po práci jsem s Jirkou vyrazil prověřit jak obleva zatočila se stopami na Dlouhé Louce. Sněhu je tam pořád hodně, ale lyžování je fyzicky velmi náročné. Na teploměru +2°C, sníh je vlhký a těžký, boří se. Rolba jej údajně upravovala naposledy 3.3. Těžko posoudit, spíš bych hádal dřívější datum. Navíc hospoda na Dlouhé Louce má asi do 14.3. celozávodní dovolenou. Je to nějaké divné, v sobotu se tam koná lyžařský závod klasickou technikou.
2. 3. 2009 Pepa Neumann mi poslal svoje vítězné postupy. A z nich je vidět, že mapa mu byla malá :-). A ještě přibyly fotky od Foxe.
1. 3. 2009 KRK uspořádal svůj první závod. Přestože sněhové podmínky nebyly zdaleka ideální, většina zúčastněných odjížděla spokojená. Zveřejňuji Výsledky/results. Můžete si prohlédnout též fotky od Martina Žáčka. A ještě mapku s tratěma.
4. 2. 2009 Ve středu jsme se s Jirkou Chotem projeli přes Vysokou Mýť k větrným elektrárnám. Pak jsme vyzkoušeli nově najetou stopu odbočující těsně před Vrchem tří pánů. Doufal jsem, že povede k silnici na Dlouhou Louku, jenže ona se mrška stočila opačným směrem a vynesla nás ke Grunwaldskému rašeliništi a na Rovinku. Docela jsem koukal, kde jsme se to vyloupli :-).
3. 2. 2009 Dnes jsem po práci vyrazil na Dlouhou Louku se svým učitelem angličtiny. Simon stál na běžkách poprvé v životě, po rovině se mu podařilo absolvovat cca 5.5 km bez úrazu i bez úsměvu na tváři. Na důkaz předkládám pár Fotek.
2. 2. 2009 Vypadá to, že se s LOBy nakonec roztrhl pytel. I ve Studenci prý údajně mají dost sněhu aby o víkendu uspořádali oba závody. Proto musím náš Krušnohorský LOB opět, tentokráte snad už naposledy, přesunout. Měl by se konat v neděli 1.3.
29. 1. 2009 Dolehla na mne jakási choroba. Ještě ráno jsem zvažoval, že nepůjdu do práce, ale oklepal jsem se a odpoledne dokonce vyrazil na lyže. Potřeboval jsem ověřit, zda má cenu vyrážet na víkendové LOB v Rakousku. Trápil jsem se, ale přežil jsem a mráz mi navíc docela i pomohl. Takže vím, že o víkendu na trati nejspíš nezahynu.
19. 1. 2009 Do souhrnného přehledu krušnohorských běžkařských areálů Krušné běžky jsem doplnil fotogalerie většiny lokalit kde jsem už jezdil, plus Foxovo fotky z Telnice.
15.,17.-18. 1. 2009 Prošlapával jsem stopy pro připravovaný LOB a točil a točil. Několikrát jsem zaskočil na Bystřickou boudu, kde velmi dobře a levně vaří, akorát je tam dost plno. Já měl pokaždé docela štěstí.
13. 1. 2009 S Jirkou Chotem jsme po práci vyjeli autem na Dlouhou Louku. Předpověď slibovala plus jeden nad nulou. Tomu jsem nevěřil, čekal jsem tak -5 a podle toho jsem měl i naparafinováno. Bohužel inverze podržela teplotu na -11°C, zmrzlý sníh navíc místy pokrývaly vrstvy námrazy a sněhu sfoukaného ze stromů, takže mi lyže snad poprvé v této sezóně vůbec nejely. Ale zajezdili jsme si na sluníčku, na zpáteční cestě jsme dokonce v obličeji cítili závany teplého vzduchu.
11. 1. 2009 Vyzkoušel jsem skibus na Dlouhou Louku (příjezd v deset, jízdné 25 Kč). Staví mi 5 minut od baráku a v pohodě stíhám dojet na Nové Město ještě před příjezdem vlaku. Dorazil jsem revizi LOB stop a pak se projel na Kahleberg a zpět na Mikulášku. Měli tam narváno, ale vrchní mi zarezervoval 2 stoly, ačkoli jsem ho o to ani nežádal :-). Přežití 48 km jsem oslavil gulášovkou v moldavské nádražce.
10. 1. 2009 Dnes jsem projížděl tratě únorového LOB a pak jsem si zabruslil přes Dlouhou Louku, podél Flájské přehrady až na Klíny (celkem cca 42 km). Dnes totiž byla poprvé v historii projeta rolbou jihobřežní cesta kol Flájí. Reportáž a fotky už jsou na webu.
9. 1. 2009 Dnes poprvé vyjel skibus Litvínov - Dlouhá Louka. V zimě bude jezdit každou sobotu neděli a o zimních prázdninách. Na webu Krušnohorské bílé stopy máte Jízdní řád.
8. 1. 2009 Do silvestrovské reportáže jsem doplnil Fotky od Magdy.
3.-4. 1. 2009 Rekordní běžkařský týden jsem završil 45 km svižného běhu v sobotní velmi rychlé vymražené stopě (ráno bylo -15°C) a nedělní 32 km hančovačkou v nově napadlém sněhu, větru a návějích. Rolba bohužel zůstala v garáži, tak jsem si docela máknul. Až mne bolí 4/5 údú :-).
2. 1. 2009 Spoustu kilometrů jsme najezdili během silvestrovského soustředění na Dlouhé Louce. Více v Reportáži ze Silvestra 2008.
26. 12. 2008 Teplé počasí a zejména deště, které těsně před Vánoci devastovaly sněhové zásoby našich hor, mne donutily vyrazit na obhlídku lyžařských terénů mezi Moldavou, Novým Městem a Dlouhou Loukou. Že situace není vůbec zlá si můžete ověřit v mé fotoreportáži.
25. 12. 2008 Při lyžařském soustředění na Božím Daru (17. - 21. 12. 2008) jsem najezdil celkem 182 km (měřeno v mapě OCADem). Zpracoval jsem Foxovo fotky a doplnil k nim jeho komentáře. A přidávám pár svých obrázků plus moje kidy :-).
16. 12. 2008 Byl zprovozněn web LOB na Novém Městě v Krušných horách. Zatím je k dispozici rozpis závodu a 7 let staré fotky z prostoru závodu LOB, ve kterém se v červnu 2009 bude konat MČR a Německa v rogainingu.
15. 12. 2008 Pro vlastní potřebu se pokouším nashromáždit všechny dostupné informace o běžkařských areálech v Krušných horách. Stránku hodlám postupně doplňovat a uvítám každé upozornění na zajímavý odkaz z této oblasti. Zatím mám hotový jakýsi polotovar s pracovním názvem Krušné běžky.
13.-14. 12. 2008 Druhý prosincový víkend jsme prolyžovali v Německu. Na směny, pokaždé se mnou jezdil někdo jiný. Více informací najdete ve fotoreportáži.
11. 12. 2008 Po práci jsem otestoval okruh u Seiffenu. Paráda. Zatímco dole mrholí, nahoře nasněžilo a Němci to perektně uválcovali a na kraji cesty vyřízli stopu. Už se těším na sobotu.
10. 12. 2008 Studenecký LOB byl pro nedostatek sněhu přeložen na leden. Půjdeme se klouzat v Krušných horách. Tady sněhu přibývá. Sobotu asi projezdím s dětma a Foxem v Německu u Seiffenu, v neděli pojedu sám za Bábíkem na Lesnou.
6. 12. 2008 Absolvoval jsem 11. ročník Mrazivého Ďábla. K vítězství i ke zdechnutí bylo tentokráte přibližně stejně daleko, tedy kousek. Přežili všichni, ale vyhrál jen jeden. Já to nebyl.
4.-5. 12. 2008 Po práci legraci, takže ve čtvrtek jsem vyrazil na běžky k Seiffenu na německé straně Krušných hor. Okruhy byly perfektně projeté, ale měkký sníh mi dal pořádně zabrat. V pátek po ránu sněžilo, což mne vylákalo zkusit nejbližsí stopu nad Mezibořím. Bohužel, žádná tam nebyla. Na práskačkách jsem do setmění ujel jen asi 5 km, většinou po úzkém proužku sněhu s vykukujícími kameny.
4. 12. 2008 Byly spuštěny webové stránky Mistrovství České republiky a Německa v rogainingu 2009. Zatím obsahují jen úvodní pozvánku na závod a poněkud netradiční fotky z prostoru závodu.
1. 12. 2008 První podzimní lyžovačku jsme absolvovali až koncem listopadu. Víkend to byl až na malé výjimky zamlžený, rolbaři se sice snažili a projeli co se dalo, ale sněhu bylo spíš míň než víc. Na první sklouznutí to ovšem stačilo. Spokojený jsem byl i s nedávno vzniklými restauracemi Stará myslivna na Novém Městě a Rozcestí na Dlouhé Louce. Sobotu nafotil Fox, neděli já: Moldava/Nové Město a Dlouhá Louka.
24. 11. 2008 Zakončení se vydařilo. Zázemí v lyžařské chatce na sjezdovce u Holoubkova bylo super. Na webu zakončení již jsou oficiální výsledky a odkazy na fotogalerie od Dity a od Starouše. Já sám jsem nafotil jen pár obrázků:
Fotky hlavního pořadatele. Kdo chce, může si celý závod projít i virtuálně na adrese:
Virtuální zakončení.
23. 10. 2008 Rozhodl jsem se ujmout stavby letošního Stavařského zakončení. Takže začínám vytvářet ještě web této akce. Bude se konat v sobotu 22. 11. 2008, zde máte odkaz na Rozpis.
22. 10. 2008 V pátek 17.10. právně vzniknul Krušnohorský rogainingový klub - dnes mi z ministerstva vnitra přišlo IČO. Začínám vytvářet klubový web.
21. 10. 2008 Z letošního roku vám mohu nabídnout pouze fotky z přípravy B žebříčku 2008 a z jeho pořádání Pořádání v roce 2008.
21. 10. 2008 Přidal jsem na web fotoreportáže ze závodů v orietačním běhu:
Léto 2004, Léto 2005, Sezona 2006 a Sezona 2007.
Obsahují fotky, které jsem léta schovával doma na PC, často jen matně tuším, kdo je nafotil (M. Žáček, Starouš, účastníci i pořadatelé OB akcí…). Pokud by někdo měl pocit, že zasahuju do jeho autorských práv, ať se mi ozve. Moji bodyguardi už se s ním domluví :-).
21. 10. 2008 Převádím na svůj web články ze starého webu Návštěvy u Tojnarů a zároveň vyrábím nové reportáže ze starších akcí v Litvínově a okolí. Nejnovějším přírůstkem je článek Zima 2007/2008.
11. 10. 2008 Fotoreportáž z rogainingového MS v Estonsku WRC Estonsko 2008
Srpen 2008 Fotoreportáž z výletu do Rumunska Fagaraš 2008
Červenec 2008 Reportáž z výletu do Broumovských stěn a na Ostaš Náchodsko 2008
Červenec 2008 Reportáž z výstupu na nejvyšší horu Slovenska a túry po Malé Fatře Gerlachovský štít a Malá Fatra
Listopad 2007 První sníh v Krkonoších Špindlerovka 2007
Září 2007 Fotoreportáž z okolí Vejprt a obhlížení shromaždiště a terénu pro MČR v rogainingu 2008
Červenec 2007 Fotoreportáž z výletu do Slovenského ráje a ze zdolání nejtěžší ferraty v Tatrách, Stezky orlů (Polsko)
23. 4. 2007 Spolu s děťátky jsme strávili velikonoční svátky s oddílem SLA. Nafotil jsem pár fotek z hromadného výletu k hrobce a z pokladu.
Prosinec 2006 Silvestrovské soustředění 2006 Záhoří v Orlických horách
15. 11. 2006 Dodělal jsem ještě přehlednou Homepage australských reportáží, na web Dobývání nejvyšší hory Austrálie jsem doplnil pár řádek o překrásných australských mincích a na stránku Závodu Mistrovství světa odkaz na mapu závodního prostoru mistrovství světa (web pořadatelů).
7. 11. 2006 Na počest předjubilejního výročí VŘSR jsem dokončil práci na svém cestopise. Dodatečně si s námi můžete prožít Závod Mistrovství světa a přečíst kapitolku popisující Návrat domů.
2. 11. 2006 Doplnil jsem povídání o Canbeře a okolí a o národním parku Warrumbungle, dějišti mistrovství světa v rogainingu.
30. 10. 2006 Teď si můžete přečíst o setkání s ježurou australskou na naší  Cestě do Australských Alp, dále reportáž z Dobývání nejvyšší hory Austrálie a Výletu po Snowy Mountains s návodem jak fotit klokany.
26. 10. 2006 Doplnil jsem výlet do kaňonů Pohoří Blue Mountains, kde mimo jiné fotím prvního a posledního jedovatého hada, se kterým jsme u protinožců přišli do styku, Cestu k moři, během níž potkáváme požár buše, vombaty a smějící se kookaburry a Putování podél pobřeží (první setkání s klokany).
23. 10. 2006 Začínám zveřejňovat první díly reportáže z mého výletu s Jitkou Klinkerovou do Austrálie. Hlavním důvodem byla účast na Mistrovství světa v Rogainingu, ale stihli jsme se věnovat i turistice. Zatím mám hotové Athény a Sydney.
13. 4. 2006 Těsně před odjezdem na závody u Máchova jezera jsem napsal další pohádku pro dětičky a jiné živočichy: O Dokeské příšeře.
Věnováno nejen Egonu Bondymu.
13. 3. 2006 Astronomická zima už má na kahánku, akorát jí to zřejmě zapomněli říci. Nad Litvínovem leží tuny sněhu a lyžovat se tu ještě nějaký čas bude. Pokud budou odvolávány další orienťáky, můžete přijet i vy. Abych vás nalákal, šoupnul jsem na web své dobrodružství z uplynulého víkendu. Jestli tohle vás nepřesvědčí, tak už nevím.
6. 3. 2006 25. 2. 2006 se konečně podařilo úspěšně uskutečnit druhý ročník panákáče, asi naposledy v oblasti okolí novoměstského stadionu a okolí. Reportáž z akce i z nedělního výletu najdete na webu skipanákáče.
25. 1. 2006 Nějak se mi nepodařilo nalákat dostatečný počet zájemců, takže jsem skipanákáč přesunul na 25. 2. 2006. Doufám, že se na tento termín přihlásí více lidí a společně se mnou důstojně oslaví 58. výročí Vítězného února.
Náhradní program za konzumaci panáků s lyžemi na nohách začal jako obvykle v moldavské nádražce. Hádejte, jak to asi dopadlo. Kdo ze čtveřice Starouš, Jéňa, Kurej a já si pouze sundal obal z lyží a po pár hodinách je opět do něj zabalil, kdo se dokonce přezul do bruslařských bot, ovšem jakmile vystrčil nos z putyky, raději zalezl na nádraží a prospal tam na lavičce hodinu a půl? Kdo přijel už z domova komplet připravený vyrazit do stopy, ale nakonec raději podpořil své kámoše z mokré čtvrti? A který zrádce v sobotu jako jediný hanebně vyrazil lyžovat? Nápovědu k vyluštění hádanky, včetně opraveného rozpisu, najdete na webu skipanákáče.
6. 1. 2006 Dnes ráno jsem byl poprvé za svou patnáctiletou kariéru v Chemopetrolu přinucen na bráně dýchat (už ne do balónku, mají na to nějaký bazmek). Dopadlo to špatně, alkoholu by ses ve mně nedořezal, a tak musím sedět v práci. Aby se to už neopakovalo, připravil jsem pro vás další akci - reprízu loňské Krušnohorské bezkupónové skiprivatizace panáků. Jediný volný termín jsem našel v sobotu 22. 1. 2006. Stránka závodu už je plně funkční, máte tam rozpis s detailním vylíčením pravidel chystané akce. V neděli se tradičně pokusíme o výlet.
23. 12. 2005 První LOB sezóny máme zdárně za sebou, mapky a postupy, doplněné krátkým komentářem, najdete na webu závodu, detailnější reportáž z víkendu jsem zveřejnil na Stavařské Vrbě.
8. 12. 2005 LOB sezóna se blíží, tak bychom měli trochu potrénovat. Sníh letos napadl už v listopadu, tudíž jsem se rozhodl uspořádat pro Stavaře, Stavařky a pár přátel lyžařské soustředění.V sobotu 17. 12. 2005 se pojede tréninkový lyžarský orienťák, na neděli plánuji výlet do Německa (občanky s sebou). Všechny potřebné informace časem najdete stránce závodu. Zatím se mrkněte na Rozpis sobotního závodu.
27. 1. 2005 První historický skipanákáč máme šťastně za sebou. Moje obavy, že na brodění hlubočákem nikdo nebude mít morál, a že panáky zasypané závějemipřes noc čerstvě napadlého sněhu nikdo nenajde, se naštěstí nenaplnily. Máme v oddíle pár opravdu otrlých jedinců. Pro úplnost zde najdete výsledky.
3. 1. 2005 Na stránku panákáče jsem doplnil informace o počasí a stavu sněhu v závodním prostoru, odkazy týkající se komety Machholtz a železniční trati Most - Moldava.
15. 12. 2004 Na leden 2005 chystám první historický lyžarský paměťový panákový skorelauf. Web závodu se zatím nachází ve stadiu zrodu.
20. 11. 2003 Docela rád dětem vyprávím pohádky. Nejraději svoje:
O Perníkové Karkulce
A ještě jednu starší. Má nejmladší dcera se při ní rozbrečela, ale až na jejím konci: O masožravém kombajnu
20. 11. 2003 Kdysi parlament odsouhlasil zákon umožňující ponechat trestaným matkám děti ve vězení. Inspirovalo mne to ke složení ukolébavky:
Ukolébavka recidivistky
26. 8. 2003 Dal jsem na web pár fotek z rozmarného léta:
Prázdniny 2003
11. 8. 2003 Resuscitoval jsem vybrané fotky z MČR HROB v Litvínově:
MČR HROB 2002
15. 7. 2003 Včera večer jsem spáchal další pověst slavonickou:
Pohádka o Zelené příšeře
9. 7. 2003 Průvodkyně ve slavonickém podzemí mne zklamala tím, že neznala žádnou pověst, která by s ním byla svázána. Tak jsem jich pár vymyslel. Tohle je první: Dům “U Dobré duše”
9. 6. 2003 Co Tojnara napadá cestou na závody: Dominátoři
11. 3. 2003 A máme tu první dva příspěvky: UFOplazi a Pohřeb
10. 3. 2003 Zřídil jsem novou rubriku Nápady, postřehy, komentáře.
Snad se mé grafomanii trochu uleví.
6. 2. 2003 Start provozu stránek. Původně zde zamýšlel pouze zveřejnit pár fotek z jednoho Silvestra a udělat tak reklamu jednomu celorepublikově proslulému FSP6104. Jenže časem fotek přibývalo, tak jsem se rozhodl, že s jejich pomocí k nám do Litvínova přilákám další exhibicionisty a tky. Proto neváhejte a navštěvujte nás v hojném počtu, budete vždy vítáni. Akorát se nesmíte divit, když Vás tady ožereme do mrtva, vyfotíme a vše dáme na internet.
Honza Tojnar pohostinný

Blog template built for Bootstrap by @mdo.

Zpátky nahoru